Proč neradno se někdy hlásit sám k sobě

Jsem naprosto obyčejný člověk.  Byl jsem však neobyčejně potěšen zjištěním, že jiný obyčejný člověk s neobyčejným zájmem čte moji knihu.  V nabité pražské tramvaji to bylo.

Stál jsem nad tím chlapíkem, který pobaveně občas pokýval hlavou a z jeho výrazu bylo víc než patrné, že se mu obsah líbí. To autor pozná, zejména když zmíněnému čtenáři zbývalo do konce čteníčka sotva několik stran. No jen zkuste číst bláboly, skončíte hned na začátku, dodávám poněkud neskromně.

Moje pýcha se o další míli posunula vždy, když ten chlapík zvedl od knihy oči. To aby se přesvědčil, že svou cílovou stanici nepřejel. Udělal to několikrát a moje zvědavost zvítězila.  Není nad okamžik, kdy ji autor může proměnit v anketní dotaz. Tedy přesvědčit se osobně, že nadšení čtenáře koresponduje s momentální nadutostí autora.

Naklonil jsem se proto k chlapíkovi a zřejmou otázku jsem mu položil. Bez toho, abych mu prozradil, že právě autor celou dobu zevluje nad ním. Oslovený respondent jen podezřívavě na chvilku přimhouřil oči, aby vzápětí na celou tramvaj zaburácel: „Vo co ti de? Vo co ti, kurňa de? Nevotravuj slušný lidi a mazej si žebrat jinam!“

Periferní pohled mi vzápětí prozradil, že u ostatních spolucestujících nemohu očekávat zastání. Měli výraz středověkých inkvizitorů – na hranici s neznabohem!  Dokonce dvojice jakýchsi výrostků mi dala najevo, že by mi na cestu za štěstím klidně i nějakou vrazila.  Vystoupil jsem poraženecky z tramvaje, samozřejmě že na jiné zastávce, než obvykle. Raději těch šest kilometrů už dojdu po svých!

Pak mi došlo, že ten chlapík se bránil zcela oprávněně. Ne, nejsem žebrák, ani otrapa v hávu sympaťáka. Můj čtenář literárních skvostů měl pravděpodobně zkušenost s maníkem, který nejdříve nenápadně zavede hovor, lehce se vetře do duše a ve finále svou oběť požádá o zbytečné kilo. Zdůvodní mu svou insolventnost s výřečností kazatele dobrých mravů Mistra Miroslava Kalouska z Tábora.  Jen jsem tím chtěl říct, že od té doby v tramvaji nevidím, neslyším.  Netečného moulu dělám. A pak pište knihy….