Jsem bezskrupulózní člověk, mám na svědomí řadu smutných osudů a o to smutnější je, že jsem v podstatě bestie v lidské podobě. Jinak by mi nedělalo problémy na policejní objednávku šmírovat a prásknout kdekoho. Fuj, hanba a mor do celé mojí rodiny!
Tak podobné a jiné nesmysly jsem si v telefonu vyslechl od anonyma síru dštícího ze skrytého čísla, který mi mezi jinými vulgaritami vytkl „infiltraci“ mezi zdejší blogery. Protože se mi jinde jiných obětí už asi zoufale nedostává. Důkazy? Můj hyenismus jsem krom jiného korunoval zištnou pohnutkou, tedy napsáním knihy, kterou jen dokazuji úzkou vazbu na represivní složky. Že se tedy fakt opravdu nestydím! A postará se o to, aby se o mém temném pozadí blogeři IDnesu taky dozvěděli! Tolik realita čtvrtečního rána.
Na hlouposti úrovně čtvrté cenové obvykle nereaguji a předem důrazně upozorňuji, že ani nevznáším protest potrefené husy. Třeba by mi teď někdo jistě poradil, ať nad těmito útoky anonymů mávnu rukou a nezabíral na blogu podobnými blbinami místo. Svatá pravda, avšak snad jen několik faktů – knihu jsem opravdu napsal. Je to příběh detektiva, který si užil v životě i u policie své. Nic pěkného, předesílám. Rozepisovat se nebudu, vše o tom lze na netu lehce dohledat. I proč jsem knihu napsal.
Nehodlám si zde honit triko ani laciným „píár“ své dosavadní tvorby. Tím méně, že román Práskač vyšel ve dvou vydáních už před třemi roky a náklad byl zcela vyprodán. Není proto co proklamovat, když už knihu koupit nelze. Ani ten rozum v apatyce. Škoda, proto anonymy sžírá buď závist, frustrace nebo rovnou duševní choroba. Nepochybuji, že podobné výše uvedené útočné chvilky zažil leckterý zdejší bloger. To jen na okraj, co jsem dnes napráskat vlastně chtěl…
