Jsme lidé, zabýváme se lidmi, jejich charaktery a politickými postoji. Máme zde pandemii, která zase kašle na sílu osobnosti toho kterého odborníka či politika. Vletí do něj a je vymalováno.
Střídání na různých postech, ať už formou podrazu či nekompetentnosti ministra či neministra plní média stejnou razancí, jako koronavir nemocniční lůžka. Jen si to přiznejme, je těch vážnějších případů každý den víc. Věk nevěk, starý či mladý, covidu je to šumák. Dali jsme mu opět velký prostor a tak řádí. Kdo mu dal prostor? No přece ti, kteří jsou dnes vláčeni sdělovacími prostředky a jsou to právě ti, kteří se tomu brání - já nic, to někdo jiný. Ano, znovu opakuji - jsme lidé a někteří přímo mocní, i když nejsou zatím nemocní.
To se ten šmejd koronavir musí docela uculovat, jak si vybírá další oběť a rouška či respirátor je mu na prd. Protože si virus nasát do nosu či vdechnout může jakkoliv jinak, než pod vysokými stropy na vládě, rozestupy a bůhví čím ještě. Je to virus, má rád mlhu a vlhko, jeho kámoš podzim mu poskytne další palebné postavení a taky že kanonádu spustí. Ostatně jako každý rok a ptejme se chřipky, jak to dělá. No přece taky fest a bez výběru.
Ale k věci - patláme se v politicích, premiérech, ministrech a přitom jediná možná obrana je v každém z nás. Tedy pokud možno se bát, že když o sebe nebudu pečovat, skončím taky ve špitále. A vykašlat se na viníky či jiné padouchy, kteří nám jen lžou. Dojedou na to sami - možnost je pak jediná, přesto se jí mocní bojí víc jak černého moru. Jsou to volby. Přežijme v nich ve zdraví a ruku v ruce s koronavirem je i řada i na nás, jak se s těmi politickými dobrodruhy vypořádat. Alespoň s těmi současnými.
