Šiju roušky, jsou potřeba, tak proč sedět s rukama v klíně? Zhruba takto lze parafrázovat výzvu Dáši Havlové, kterou určitě netřeba více představovat.
Tak to bychom měli. Vládní štrapáci s rouškami na ksichtíky jsme si užili dost, Čína už je nám balí a postupně přistávají na pražském letišti. Ať už ve Kbelích ve vládním speciálu nebo jiných aeroplánech. Hlavně, že tak. Jenomže štiplavý odér ve společnosti zůstává. To jako fakt, když už státu pomáhají s výrobou roušek i různé příspěvkové nadace. Pak se nelze divit, že i kdejaká parta umělců a vlastně všichni, kdo to se šicím strojem umějí. Pak tedy i "Veškrnka", potažmo někdejší první dáma.
A jsme u toho. Ptám se tedy, kde je ta současná. Taky šije? Možná ano, jen nevím, do koho, nebo co a pro koho. Veřejnost si všímá, jak by ne. Hlavně jejího chotě, dnes vystoupí s projevem. Pandemie koronaviru si už v českých zemích pochodeň předala, hoří docela fest. Zřejmě se od hlavy státu dozvíme, že máme držet při sobě, rozuměj v karanténě a vydržet zlé doby do odvolání. Pak bude líp. Jasně že bude, a víme to i bez potentátů. Odezněly jiná epidemiologická svinstva, odezní i tato. Za cenu obvyklou. Za cenu zemřelých i uzdravených. Nic mezi tím neexistuje.
Paní Zemanová, coby první dáma, by mohla aspoň něco málo vzkázat například zdravotníkům. Třeba, že by s nimi teď neměnila, ale o to více je obdivuje. Veřejnost by to ocenila. Škarohlídům rovnou vzkazuji, že jsem taky občan tohoto státu a rád bych věděl, že je v Lánech vše v pořádku, když už tam bydleli a bydlí prezidenti i s prvními dámami. O těch předchozích víme stále něco dodnes.
