Co se v uplynulých dnech ve zmíněném městě dělo, je dnes všeobecně známo. Na místě zemřelé pětatřicetileté oběti po vražedném útoku mladých přistěhovalců stále pietně hoří svíčky.
Hořely v Chemnitzu i při koncertu hudební skupiny místního formátu, kde několika tisícový dav skandoval hesla na adresu extrémní pravice, že „nás je víc“. Xenofobii v Německu prostě ne! To vše po pouličních bitkách těsně po smutné události, okořeněné zveřejněním zatykače na pachatele smrtelného útoku. Pohledem Němce podnikajícího v Praze má toto dění na obranu občanských svobod dvě strany mince. A obě jsou prý špatné. Extrémní pravice, tedy mládež hajlující bez uzardění kdykoliv se jí naskytne adekvátní příležitost, je obrazem minulosti, který v Německu nikdy nepůjde zcela vymazat. Je to kus jeho historie, neblaze zapsaná na dlouhé věky. Je to podle podnikatele i odkaz pro tu část populace, která druhou světovou válku vnímá jako prima válečné dobrodružství. I německá armáda měla tehdy své hrdiny, viz například maršála Erwina Rommela, pro svou strategickou schopnost uznávaného i západními mocnostmi. Což té části populace stačí k tomu, aby hákový kříž byl ctěným starým symbolem v nové době. Tolik podle podnikatele ke smýšlení mladých extremistů, ať zleva či zprava. Rozdíl mezi těmito bojůvkami prý není.
Jistý klad prý ale nelze upřít ani jedné z nich. Když v ulicích po vraždě mladého Němce s kubánskými kořeny pravicoví bijci řádili, po přistěhovalcích jako by se slehla zem. Má to svůj pochopitelný důvod, napomohla k tomu rozjitřená atmosféra. Ten den se v Chemnitzu prý neztratila ani čepice. Politický tlak ale situaci zklidnil a město se navracelo k obvyklému rytmu. Tedy, jak říká německý podnikatel, slova se opět chopili zastánci společného soužití rozdílných kultur. Ovšem s podmínkou, že žádná podobná tragédie se už nesmí opakovat. Sice trochu naivní představa, ale je to zároveň odpověď migrantům, že strach z extremistů už mít nemusejí. Protože těch „hodných Němců“ je o hodně víc. Dokázali to přece sešlostí na veřejné hudební produkci, kde si přihřála polívčičku v popularitě především jakási provinční rocková kapela. A to je podle podnikatele tak trochu chyba.
Co z toho podle podnikatele vlastně plyne? Kriminálních živlů mezi migranty tím neubude a je otázka času, kdy nějakým z nich zase otrne. Protože sešlostí proti pravicovému extremismu dostali zároveň odpověď, že „hodní Němci“ před nimi v podstatě zase o krok ustoupili. Podnikatel však důrazně upozorňuje, že se mu hajlující mládež z duše protiví, kdy v temné minulosti Německa zmizeli i jeho prarodiče, konkrétně v koncentračním táboře Dachau. Jistý klad existence novodobých pomatenců spatřuje jen jako aspoň jasnou výstrahu těm, kdo si zase někde na poklidného občana brousí nože. Přirovnal extremisty k sousedovi z dětství. Nikdo nikdy jej neohrozil, protože měl za plotem zabijáckého vlčáka. Nikdo nikdy jej nevykradl, protože by si koledoval o život. Nikdy nikomu soused neublížil, protože jej taky nikdo na životě neohrožoval. Právě proto, že měl za plotem zabijáckého vlčáka.
