Pro Ovara. Respektive Ovarova revoluce se píseň jmenuje. Kdo čekal, že si autor dá po svém kontroverzním songu Miloš a Zubatá pauzu, nedočkal se. A může navíc svým uším dopřát nového Hutkova počinu.
Kritici už asi zešílí úplně, jak se k hudební novince postaví hlava státu, je zatím ve hvězdách. Zrovna tak, kdo z koho, protože Miloš Zeman má nyní jednu jistotu. Něco po něm určitě zůstane. Zda v novém uměleckém pojetí i po Hutkovi, je ve hvězdách zrovna tak.
Abychom jen neškarehleděli: Intelektuální souboj těchto dvou mužů dostává nový rozměr. Na veřejné scéně si začali nemilosrdně vyřizovat účty. Jeden z nich písněmi, druhý to zřejmě požene k soudu. Dva tábory vox populi, hlasu lidu, se budou přetlačovat slovy o úctě k nejvyššímu ústavnímu činiteli s těmi, kdo by se pod Hutkovu píseň taky klidně podepsali. Mela se vším všudy, protože Hutkův duševní proces už poletuje po sociálních sítích.
Sto let samostatnosti státu má k dnešku větší protagonisty, než kohorta vyznamenaných na Hradě. Protože během krátkého času se ztratí v koloběhu dalších dní, zato píseň na adresu jiných zní vždy hodně dlouho. Respektive déle než slova díků vyznamenaných. Jaroslav Hutka si tak může po svém novém protestsongu, upletený v karabáč, připnout na klopu nejen symbol kmotřičky s kosou, ale i punc boxera, který nejde pro pár morálních úderů daleko. Pomyslný rozhodčí v tom ringu boje na pěsti však bude zase jen historie. S úspěchem lze už nyní vyvolávat představu, že se píše v kanálu.
