Pátek 23. listopadu, devátá hodina ranní. Některý z poslanců do té doby moc dobře spát nebude, jiný aby si na inkriminovaný den raději nařídil budíka.
Spí a bude spát i nadále spánkem spravedlivých, protože jeho mínění jej vede k tomu, že hlasování o nedůvěře vládě Andrej Babiš nakonec ustojí. Protože jsou k tomu dobré důvody. Opozice si samozřejmě povede svou verzi, která ale při hlasování nezíská dostatečnou podporu. Sociální demokraté mají ve vládě své ministry, museli by podat demisi a veškeré jejich plány s plněním socdemprogramu by vzaly za své. Krom toho, že z ministerského postu se dobrovolně neodchází. Takže Jan Hamáček se svou svitou uspěje, komunisté jsou spolehliví v tom, že si chtějí užít poslední možnost podupávat na politickém výsluní, aniž by měli jakoukoliv rezortní odpovědnost. A to, že svými hlasy klidně podpoří premiéra v problémech? Omyl, komunisté tím drží nad vodou sami sebe. Tolik jedna alternativa sněmovního pátečního klání, kdo z koho.
Ta druhá je, že se stane nečekaná věc, byť se zase najde někdo, kdo bude hlásat do světa, že se dala očekávat. Vláda Andreje Babiše padne. Tudíž bude muset podat demisi a premiér ji tentokráte s úsměvem osobně doručí prezidentu Miloši Zemanovi na Hrad. Hlava státu určitě nepoužije svou kouzelnou hůlku, aby jí Babišovi ukázal, kde je u mikrofonu jeho místo. Expremiér Sobotka byl u té patálie poněkud v jiné situaci, stačí si na tu nepovedenou estrádu vzpomenout. Ale k věci: Miloš Zeman rovněž s úsměvem demisi vlády přijme a za čerstva Andreje Babiše pověří sestavením vlády nové. To všechno obyčejný občan ví dlouho dopředu, neboť oba zmínění pánové svou strategii v politické krizi hlásají téměř každodenně.
Kdo v příští vládě zasedne? Ať se nyní zdá, že do křesel rezortů spravovaných Hnutím ANO se vrátí původní ministři, může být vše jinak. Veletoče premiéra jsou taky každodenním strašákem i pro samotné Hnutí. Tato servisní organizace čítá lidi, kteří se do vysoké politiky dostali pod Babišovým jménem, nikoliv jejich vlastním. Do té doby byly neznámé osoby a jsou jimi doposud. Všechny opět zdatně překrývá Andrej Babiš. Proto ta firemní poslušnost při hlasování všeho druhu, neboť své Hnutí premiér řídí jako firmu. Může se ale stát, že úder na solar přijde od ČSSD. Jako protest proti Janu Hamáčkovi, který coby lídr partaje nevykazuje rozhodné postoje, ale úhybné manévry, které ve chvíli nejistoty futruje výhrůžkami o svém odstoupení z předsednického postu. Je tím už pro mnohé partajníky únavný a když tedy politický konec, tak ať to dlouho netrvá. Strana je už tak jako tak mrtvá, nemá program, voliče ani finance. Což může působit na potenciální přeběhlíky jako důvod podpořit opozici a poskytnout jí kýžené zbývající hlasy.
Dobře tedy, vláda bude vládnout v demisi, budou následovat složitá vyjednávání o nové sestavě tak dlouho, až se k dohodě stejně nedojde. Miloš Zeman bude pánem situace, v rukávu bude mít své figurky v podobě úřednické vlády a hle, rýsují se opět nové parlamentní volby. Což je paradoxně ideální stav pro Hrad. Jenomže ani ústava či jiné zákulisní alotrie nepočítají s možností, že v podhradí to může po celou době politických taškařic, povážlivě bublat. Kdo pozorně naslouchal davům demonstrantů při příležitosti oslav Listopadových událostí, dozvěděl se, že tím setkání nespokojené části národa nekončí. Náměstí budou opět naše, čas nás neotupí! vzkazovali na Hrad po Zemanově hlášce, že „horké hlavy časem ochladnou“. Podceňovat by to byla chyba. Protože je to právě Miloš Zeman, který má po ruce vždy nějakou invektivu na adresu kohokoliv a je zcela nemožné, že by se byť na krátkou dobu se svými odsudky odmlčel. Páteční devátá hodina ranní tak může být hodinou paradoxních změn, o kterých zatím nemá potuchy ani pomyslný Nostradamus. Zrovna tak jako kdysi soudruzi, kteří ještě dopoledne 17. listopadu 1989 plánovali své věčné časy.
