Svědomí není na prodej. Sousloví vyřčené pirátskou zastupitelkou Michalou Krausovou. Prý je loutkovodičkou pražského primátora Hřiba. A taky prý trochu zkoušela točit porno.
Zmíněné sousloví zastupitelky pobouřilo pražskou buňku SPD, která se dle dostupných zdrojů (PL) vytasila s argumentem, že moralizovat z pozice ženy, která v minulosti točila béčkové amatérské porno, je poněkud nevhodné. Tím více, když prý laškovala s malovacím válečkem a okurkou. Takže dle SPD máme zase poněkud dešifrovaný osobnostní profil někoho, kdo boří mantinely slušného vychování i vnímání politiky. Ta nemůže vyvolávat dobrý dojem, když v ní nejsou slušní lidé. Tolik krátké shrnutí apelu SPD, aby pražský magistrát neblbnul na kvadrát a česká metropole tak nepřicházela o čínské a ruské turisty. To kvůli současným diplomatickým půtkám s Čínou a vyzmizíkování pomníku maršála Koněva. Takže jaké vlastně máme v politice lidi? Co všechno na ně ještě praskne a hýbne to ještě s někým? Odpověď na to vcelku trefně sdělil jistý dokumentarista, který je přesvědčen, že politici nedělají politiku, ale chodí si do sněmovních lavic jen pro peníze. Jistý rozpor tady ale je. Jednoduše ti, co dělají politiku, jsou upozaděni těmi, kteří křičí do světa, co všechno pro lidi dělají. A ten svět je poslouchá, volí a tak to jde pořád dokola. Ten svět jsme my i s Okamurovou SPD i celou partičkou na pražském magistrátu a zbytek nechť si v mozaice politiky dosadí každý sám. Ale abych nepokračoval tak ze široka. Absurdum v osobnostních profilech lze nalézt téměř u každého, když se ohání mravokárstvím. SPD má taky máslo na hlavě, jinak by někteří z jeho bývalých členů nečelili soudnímu karabáči za rasistické smýšlení. Jak jsem poznamenal, svět jsme my, voliči, a připomenout Tomiu Okamurovi, že v jisté době čile obchodoval s poněkud zvláštními lidičkami, co posílali své plyšáčky na dovolenou. Rozuměj neživé hračky, tu či onde vyfotografované v destinacích, ne zrovna nejlevnějších. Okamurova "cestovka" Toy Traveling se starala o blaho plyšáčků a dojemné foto určitě stále zdobí alba těchto lidí s jistou poruchou osobnosti. Byznys je byznys, řekne si asi každý druhý a za blbost se platí. Tak proč toho nevyužít, nota bene, když se jedná o regulérní podnikání? Je to pravda a Okamurovi to nelze mít za zlé. Jistě se u toho taky dobře bavil a s úsměvem pak inkasoval a plyšáčky předal zpět jejich šťastným majitelům.
Proč to všechno říkám? Protože žijeme v době, kdy Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, guru společenského chování a etikety by se oběsil na prvním stromě, jak jsme "pokročili" v kundách sem a kundách tam, kdy ani hlava státu nepotlačí své emoce být provokatérem i ve veřejnoprávním sdělovacím prostoru. Vulgarismy jsou nynějším prostředkem politických postojů a bohužel si už tak trochu zvykáme. A že nějaká zastupitelka dováděla v minulosti s válečkem na malování a salátovkou z Lídlu, to je nic proti tomu, co lze už zaslechnout i v davu. "Za prezidenta budu volit asi toho kokota Babiše. Vypadá zatím nejzdravějc." Snad to nadšení anonymu vydrží a Andrejovo zdraví taky, když Karlu Gottovi nabízel zázračné čaje, vybírané virgulí Babišovým rodinným mágem. V politice už chybí jen Felix Holzmann. Včera dnes a zítra by měl volič aspoň ve všem jasno nadlouho dopředu.
