Důl Darkov, místo, kam se dnes upírají oči rodin zemřelých tří mladých horníků. Včera totiž fárali naposled.
Ty kluky zabil metan. Exploze metanu v milisekundě spotřebuje veškerý kyslík a trhá vše na kusy. Tím víc v uzavřeném prostoru, jakým důlní dílo je. Jako byste byli v hlavni děla. Proč o tom píšu? Každá zpráva o důlním neštěstí mi evokuje vlastní zkušenost, kdy jsem o vlásek unikl smrti. Mám totiž taky „něco“ odfáráno. Není podstatné, do kolika hlubinných severočeských dolů naši partu tehdejší Báňské stavby Most, závod hlubina Teplice, nahnaly. Důl Pluto II. v Louce u Litvínova byl 3. září 1981 pro 65 otců, strýců, synů, taky poslední. Výbuch metanu těch 51 horníků a 14 báňských záchranářů, kteří zrovna likvidovali důlní zápar, totiž všechny zabil. Měl jsem v té směně to štěstí, že jsem skončil jenom v nemocnici. Rozsah zranění popisovat nebudu, mnohem větší bolest mi způsobila tehdejší mocenská klika se soudruhem Štrougalem v čele. Jako předseda vlády zakázal veškerou publicitu – kusé zprávy se omezily pouze na několikařádkové konstatování, že se neštěstí vyšetřuje.
Jen pro ilustraci – nikdy ze své paměti nevymažu pohled, jak nás, zraněné, po vyfárání báňští záchranáři poskládali na šachetní dvůr, než dorazily první sanitky. Nikdy nevymažu pohled na důlní vozíky, ve kterých na povrch dopravovali znetvořená těla mrtvých kamarádů. Tak bych mohl pokračovat, ale z piety k nim to neudělám.
Raději bych přivítal pokračování vyšetřování šlendriánu, kterého se tehdejší nekvalifikované vedení dolu za provozu dopouštělo. Nepomohla ani moje osobní nápomoc Ústavu pro vyšetřování zločinů komunismu, které mě k svědectví svého času vyzvalo. Pravda o důlním neštěstí vyšla ještě v roce 1988 v novele Bestie, díky osobní statečnosti Ireny Zítkové, editorky nakladatelství Mladá fronta. Knihu chtěl zmíněný Ústav použít jako corpus delicti, rozuměj důkaz. Chtěl použít i televizní reportáž, kterou se mnou investigátoři natočili přímo v místě, kde už po dole Pluto není ani památky. I současní severočeští mocnáři případ uzavřeli jako důkazně nedostačující. Pětašedesát mrtvých asi žádný problém. Život jde dál. Soudruh Štrougal zřejmě Severočechy děsí i nyní.
Buď jak buď, včerejší tragédie, jak doufám, Ostraváky nenechá klidnými. Neříkám, že ti tři kluci zemřeli vinou druhých, samosoudcem nebudu ani po těchto zkušenostech. Jen doufám, že se o pravé příčině dozvíme, ať už je jakákoliv. Teď už víte proč.
