Známá účetní operace, kolik kdo dluží a kdo už zaplatil, je shrnuta do prostého souvětí, viz první část titulku. Shrnuto je v té operaci ještě něco: kolik máme a co můžeme. Takže víme, kolik máme a už se rýsuje, kolik mít nebudeme
Abychom měli aspoň to, co je pro chod státu nutné, musíme na to někde vzít. Rozuměj, někomu vzít. Což jsou v konečném výsledku naprosto všichni.
Ministryně financí Alena Schillerová nepochybně počítat umí. Sama si rovněž nepochybně spočítala, že když se daří, tak stačí vrhat úsměvy. Předchozí prognózy o strmém vzestupu hospodářské kondice státu za podpory neméně výkonné ekonomiky Evropy i zbytku světa, na nějakou dobu jistě vystačí. Kéž by to vydrželo až do příštích parlamentních voleb, zatím je rozdávat z čeho. Případná kritika, že šetřit by se zároveň i trochu mělo, odrazíme tvrzením, že nejdříve je třeba napravit chyby předchozích vlád. Tedy národu přilepšit a na to lidi uslyší. Prostě to uděláme! Jedno z někdejších hesel Hnutí ANO. A taky tedy udělalo i s podporou vládního přidavače u míchačky dobra i zla, Babišovy stavební party světlé budoucnosti.
Počítání Aleny Schillerové ale má i své limity, čehož si je nepochybně dobře vědoma. Jenomže limity vždy určuje šéf, tedy premiér. A paní pokladní pak musí rozdávat. Zároveň i sdělit, že účetní operace, má dáti, dal, už avizuje v pokladně menší průvan. Díru je třeba zacpat, jinak nebudou ani ty úsměvy, které jsou vždy potřeba. A taky nejsou zadarmo. Platí na voliče, kteří zase odměňují hlasem ve volbách. Tedy tehdy, když k tomu mají důvod. A tím jsou jejich peníze, které jsme jim dali. Až je jim zase budeme brát, musíme vymyslet proč. Takže vymýšlejme.
Jsou to jen „prvotní „úvahy“, vysvětloval Andrej Babiš vážně míněné plány Aleny Schillerové o vyšším zdanění obyvatelstva a větším odvodům za cenu práce vůbec. Co teď? Koalice (ČSSD) bude nadále tlačit na plnění vládních slibů. Což jsou opět miliardové výdaje. Větší daňová zátěž a šari vari se superhrubou mzdou, včetně vyšších odvodů za zdravotní a sociální pojištění, v samém důsledku lidem peníze stejně vezme. Šetřit na úřednickém aparátu, tedy propouštěním zbytečných lidí se nic nezíská, jen to vytvoří zlou krev. Ani výrazné úspory to nepřinese. Ke vší smůle tedy nezbývá než platit i ty úředníky, které jsme tak vehementně nabrali.
Prostě začíná se tvořit začarovaný kruh, v němž se Andrej Babiš, dříve nebo později, potká se sebou samým. Nedá se očekávat, že by si nadával. Jen si uvědomí, že je to osud člověka, který honí sám sebe. Maká o sto šest. A to na selfíčkách s mocnými světa, na svém egu, a na všem, co mu přináší prospěch. Není od věci ani představa, co potom asi řekne. Třeba že nikdy nebyl ve skutečnosti politik a nechtěl jím být. A že to říkal vždycky. A že jsme dopadli, jak dopadli? Sorry jako.
