Pětadvacátý květen. Den vítězství nad zdravým rozumem. Oslavte ho v restauracích a barech. S rouškou na hubě a chutí se občas i napít. Sundat, loknout si a nasadit. Úžasná chvíle pro pocit blaha.
Hodnotit uvažovaní vlády v době koronakrize všeho druhu, kdy ráno neplatí to, co předešlý večer, je věc zcela zbytečná. Aspoň pro toho, kdo má smysl pro humor, protože zasmát se něčemu, v tom jsme my, Češi, fakt pohotoví. Zrovna tak jako ve vymýšlení ptákovin, a že se nám rovněž daří. Uvažujme ale bez humoru, protože tohle už je věc navýsost vážná. Takzvané rozvolnění, kdy se podnikatelský a živnostenský svět může znova trochu nadechnout, má naopak nádech zkoušky trpělivosti. Hranice jsou, jak vláda doufá, bezbřehé.
A teď trochu logiky. Rouška v restauraci je něco jako igelitový pytlík přes hlavu. Když se dusíš, sundej si ho a lokni si vzduchu. Za pár okamžiků můžeš znovu. Že u toho vypadáš jako idiot, na to si, občané, zvykejte. Za idioty vás máme už dávno. Vždyť už je přece líp. Máme vás, kde jsme chtěli. Tak právě proto.
Nadzvednout roušku, či si ji rovnou sejmout a dát si loka piva, nebo decentně usrknout vínko, představuje v tu chvíli stejné riziko nákazy, jako nemít roušku vůbec. Virus či bakterie vniká do organismu rychlostí světla a to vám potvrdí kdejaký MUDr. co měl kdy aspoň rýmičku. Že se tím nezabývá ani mladík s titulem JUDr, na ministerstvu zdravotnictví, toho času hlavní lodivod české bárky vládního humoru, snad už ani nepřekvapuje. Je to zase jen smutek z toho, že mít občana za blbce už asi krizový výbor vyloženě baví. A jestli uvažujícího občana bude za těchto okolností bavit vysedávat po hospodách, o tom poněkud pochybuji.
Abstinenti nechť se taky neradují. Třeba zase rádi plavete. A budete muset taky s rouškou na hubě, vy bando! A sundat jen na lehátku! Jen si představte ten pohyb na koupalištích, kdy za stejných podmínek už neskočíte do vody, ale opatrně sestoupíte po schůdkách, abyste roušku nenamočili. A co když na vás někdo cákne, jak to v bazénu obvykle bývá? Hned ho udejte na ministerstvu zdravotnictví, nebo ještě lépe, rovnou premiérovi! Sabotáž! Kvůli tomu si pak nepůjdu ke stánku ani pro limču! Protože mokrá rouška, žádná rouška! Alou domů s brekem, že dvě stovky za vstup jsou v háji a to jsem byl v té městské lázni teprve dvě a půl minuty.
Po pětadvacátém květnu se uvidí, co ta podhradní banda neplatičů daní, neposluchů vládních keců a třídních nepřátel v podobě podnikatelů a živnostníků, ještě vydrží. Doba okleštění života pod kuratelou koronakrize je v podstatě úžasná forma přidušení všech liberálních směrů. Opozice veškerá žádná a to se pak dá stát řídit jako firma! Teď víte, jak se vám v té firmě daří a určitě by se i dařilo.
