Kouřit nepřestávejte. Odvykací kúry zabíjí!

Tak jsem potkal Frantu Půlpána. Z hřmotného chlapa se proměnil v koncentráčnický typ. V jedné ruce třímal igelitku a druhou si masíroval břicho. Hlas se mu třásl a blekotal něco o vlastním pohřbu. Každý musel poznat, že je Frantovi blbě. Prý z toho kuřáckého absťáku už jistojistě omdlí.

Toho zuboženého týpka znám dlouho. A stejný čas ho varuji před dobře míněnými radami, jak skoncovat se zlozvykem kouření.  Poradensky v tom zřejmě lépe vynikají Ukrajinci. Jinak by Franta Půlpán dnes ráno přede mnou nestál na pokraji zhroucení. Dlužno však podotknout, že můj příležitostný kámoš je důvěřivec rozumu poněkud mdlého, což se jeho ukrajinským parťákům ze stavby náramně hodí. Franta je pro ně asi něco jako laboratorní krysa. Dobře mu tak, když na moje humánní rady nikdy nedal.

Kdysi jsem mu navrhl, že by na tenhle zlozvyk zabraly třeba nikotinové žvýkačky. Kategoricky zamítnuto. Žvýkačky prý špatně hoří. Vytasil jsem se tedy s metodou jakýchsi odvykacích náplastí. To už se Franta lekl tak, že by se v něm rumu nedořezal.  Ba, přímo se oklepal odporem.  Žvýkačky taky nejsou k ničemu, navíc si s nimi strhl jemnou kůžičku na rtech.  Proto si ten prostáček raději vyzkoušel drakonický recept jeho ukrajinských vševědů – kouření nedrcené ruské machorky, prokládané notnými doušky svařeného ovčího mléka.

Šedozelený dým z této zajímavé cigarety prý Frantovi připravil stejný zážitek, jak pár poctivých šluků z výfuku autobusu. V kombinaci s tím ovčím hnusem prý nastupuje odvykací kúra rovnou do finále. V lepším případě člověk upadne do mdlob, v horším pak za plného vědomí uvidí i svůj žaludek. Někdo prý i kus tlustého střeva, ale věřte tohle ne zrovna objektivnímu Frantovi. Podle mého názoru měl víc štěstí než trochy toho jeho rozumu.

Půlpána v této terapii spíš čekalo milosrdné vykoupení v podobě několikatýdenního záchvatu agresivní hysterie. Sice doma sobě i sousedům vše rozmlátil na padrť, na druhou stranu ho recept prý nestál ani floka.  Jak řekl, do trafiky si kvůli patologické hrůze z tabáku nepůjde do konce života ani pro noviny. Nevěřil jsem mu ani slovo, jinak by mě při náhodném setkání neobral o cigárko. Místo díků jsem zaregistroval jen všeobjímající pohled a radost za dalších kuřáckých zítřků. Musím si z toho ranního šokézního dojmu taky dopřát retko, a proto raději dělám tečku.