Vynechme teď v názorech a opatřeních na covidové řádění slovutné profesory Flégry, plukovníka Prymulu i vládní opatření. Ohlédněme se za selským rozumem našich předků.
Světem se prohnaly různé epidemie, jak ví snad každý, jehož mozková hmota je větší než ta dinosaurova. V různých etapách civilizace neexistovaly výzkumné týmy, zato i mnohdy víceméně šílené nápady, jak neviditelnému pandemickému tanečku utnout tipec. Žijeme ale v 21.století, medicína všeho druhu je naštěstí úplně někde jinde, i když, jak aktuálně covidově známo, ještě taky tápe v temnotě. A tak vzpomeňme například na naše prabáby, co vypráskaly nemoci z chalupy. Jejich "laboratoř" byla především příroda a uměly v ní hledat. A taky přírodě rozumět. Kdo rozumí přírodě, rozumí i člověku, říkali předci. A sledovali proto i počasí.
Takže k věci: Víme, že covid se říší kapénkovým přenosem. Tudíž k tomu musí mít podmínky. Jedna z nich je vlhké počasí, optimálně podzimní mlhy. Kýchnete a kapénka se drží při životě tak dlouho, dokud virus někdo další od nakaženého nevdechne. Tak to jde pořád dokola, počty marodů stoupají. Všimněme si, že covid řádil na jaře, to je totiž taky období chřipek. V létě už méně. Protože vysoké teploty nepřejí kapénkovému přenosu - vypaří se během chvilky. Současný druh korony má ale ještě jednu zbraň v záloze. Jeho mutace umožňuje ulpět na předmětech delší čas než jej zlikviduje teplé počasí. Ať je to jeden nebo druhý způsob covidu v ovzduší, mohlo by na něj platit moudro našich předků. Tedy vydržet a čekat na mráz. Na suchý mráz, stačí pět pod nulou. Žádná kapénka pak nemá šanci poletovat vzduchem, mráz ji okamžitě zlikviduje. Mutant covidu na předmětech? V mrazu taky nepřežije ani minutu.
Zpětný pohled na chřipkové epidemie tomu taky trochu dává za pravdu. Zmizely, jakmile začalo mrznout. Problém je ale v jednom. Současné zimy žádnou idylu pohlednic Josefa Lady nenabízejí. Jsou v posledních dekádách teplé a občasný pokles teplot do mínusových hodnot jsou pouze v řádu několika mála dní. Můžeme do omrzení polemizovat, zda tomu bude i letos. Když ano, pak ani na jaře nebude lépe a léto zase covid částečně zažene do kouta, aby později udeřil znovu. Může a nemusí být. Co musí být v každém případě, je víra v někoho, kdo covidu z medicínského hlediska konečně zakroutí krkem. Což je momentálně stejná šance, jako chtít utopit rybu.
