Tak si pročítám názory, co způsobila zpráva o koupi TV Nova, a jak to chodí u dalších vlastníků mediálních domů. Bylo by tedy dobré vědět, jak to skutečně v médích chodí.
Tak za prvé: Kdo jiný než novinář ví, jaký je jeho každodenní chleba, kdo mu jej maže nebo upírá, když se zrovna nedaří, protože se musí dařit vždycky. To, že se musí dařit, je názor šéfů redakcí, vtloukajíce to do hlav redaktorů, lidu dělného v prvních liniích. Šéfové hezky v závětří, plni tvůrčího elánu, rovněž každodenně dokazují, jaká je jejich mozková výbava. Někdy je to výraz zoufalství ducha, u jiných zase rozhodnost, soudnost a hlavně zdravý rozum. Pravda, je jich pomálu, ale jsou.
Za druhé: Není mediálního domu, který by byl živ jen z toho, co jeho mozkový trust (rozuměj redaktoři) vyplodí a vypustí do světa. Bylo by to zoufale málo, a tak to bylo v médiích odjakživa. Pilířem ekonomického úspěchu jsou inzerenti, lákáni na atraktivní obsah, a tak to bylo taky vždycky. Ne vždy se to daří, což ale inzerent hned nepozná a čísla čtenosti jsou mnohdy dílem manažerských kouzelníků, kteří jsou schopni napsat maximálně esemesku. To vše je zákulisí výše uvedeného a je do tohoto bodu lhostejno, kdo mediální dům vlastní. Což přestane být lhostejné do chvíle, než kouzelníci s čísly už nijak kouzlit nemohou, protože nejspravedlivější soudce i popravčí je vždy a jen čtenář, potažmo divák.
A teď k obsahu: Aby byl konzument zpráv nadšen, obsah podle toho musí vypadat. Tendenční tah na jeho branku je ve všech mediálních domech stejný. Řekněte národu nejdříve třeba jen půl pravdy, tu druhou vyspekulujte. Až se objeví pravda celá, buďte první, kdo s tím vyleze na svět. Jenomže celá pravda se objeví třeba po dlouhých letech a tak zůstává u spekulací. I ty má méně přemýšlivý čtenář či divák taky rád, neboť se zhusta strefí do jeho naturelu. A sám své divoké teorie navíc může ještě rozvádět. Úspěch je dílem zaručen a mediální dům žije. nadšený inzerent na podkladě toho platí.
Majitelé mediálních domů a jejich vliv: Kdo utratí miliardy za televizi, rozhlas či vydavatelství, si vliv rozhodně nekupuje. Byl by blázen a ví to i Kellner. Protože miliardáři mají vliv už sami o sobě. Platí zde ale pravidlo, známé u firmy Coca-cola. Celý svět si jejich nápoj kupuje, zná jej, ale firma stále křičí do světa, že existuje. Je to připomínka existence subjektu, který hodlá hasit žízeň světa i v budoucnu. Je to vliv? Není. Ovlivnění chutí už samozřejmě ano. A v tom je ten vtip.
K samotnému Kellnerovi a Babišovi: Vlastníci mediálních domů by se měli držet zpátky do chvíle, kdy jim jde jen o byznys. Petru Kellnerovi nikdy o nic jiného nešlo, veřejně se neangažuje a nepotřebuje to. Dělá to za něj jeho mozek a miliardy, které má. Andrej Babiš se angažuje, protože je z podstaty povahy duše zvyklý rozhodovat o všech a o všem. Vybírá si k tomu lidi, a ti to plní. Což je zásadní chyba, když stejný způsob praktikuje v médiích. Už se, jak známo, stalo. Vliv potřebuje, politiku dělá a mediání podpora toho je pro něj existenčně nutná. Protože se jednoduše kritiky bojí. Ostatně jako každý politik. A v tom je kámen úrazu. Tendenční obsah jeho mediálního vlastnictví už dávno způsobil sešup veřejného zájmu, který navíc vyrobil i první mediální šašky ve službách Babišova impéria. Pokles čtenářského zájmu i inzerentů. Už se ale čtenář pochopitelně nedozví, že vlastník doplácí na provoz, a doplácet bude. Jaký je pak konec toho, je nasnadě. Což platí už i u Bakalových listů.
Proč zrovna vlastníci TV Nova prodávají nejsledovanější stanici v Čechách? Odpověď není složitá. Američani mají jedno pravidlo: Prodej, když se daří, když má někdo zájem. Čísla u nich nejsou dílem kouzelníků. ale přísných ekonomických ukazatelů, které avizují, jak bude dnes a zítra. Ty tam jsou totiž doby, kdy zmíněná stanice nevěděla, zda čísla sledovanosti jsou krásný sen nebo skutečnost. Obojí byla pravda, ale už není. Pravda je ta, že nastala chvíle zmíněného pravidla. A Petr Kellner Novu kupuje a navíc se slevou. Proč ne, když na tom ještě dnes vydělají oba. Zítra by už Američani prodělali. Je to jen byznys a nic víc. Vliv peněz je víc než kravata a politická funkce. Tu si miliardář koupí, kdy se mu zamane. Jinak by Kellnerovi prezident Zeman nenadbíhal a netahal ho do Číny. Ne kvůli budoucím "skvělým investicím", ale jako pro efekt vysokou kartu pro Číňany, kteří s Kellnerem kšeftují i bez Zemana. V poledne volat na Nově Kellnerovi klidně můžete. Jeho telefonní číslo samozřejmě neexistuje. Existují jen polemiky chytrolínů, kteří v médích nikdy nepracovali.
