Jsme na cestě odnikud nikam. Prezident Zeman dosáhl svého

Skleněná kukaň, akvárko či co ještě jiného, a před ním ,,maturanti" nové budoucí vlády. Zkoušející inženýr Zeman a po pohovoru blahosklonný pokyn, že adept na toho kterého ministra může odejít.

Svět se baví, Češi taky, ale nic jiného se od národa proslulého břitkým humorem nedá ani čekat. Což je to nejmutnější, co nás vlastně stále provází. Místo toho, aby se národ naštval a začal to dávat fest najevo. To jediné na politiky platí. Kdekoliv na světě. Absence celospolečenské statečnosti se bohužel za léta totality a lumpacidoby polistopadové stala normou. VONO TO ZASE NĚJAK DOPADNE. Poraženecké heslo vetknuté do duší nás všech.

A tak to tedy dopadlo. Zplundrovaná státní kasa, dluhy až po pravnoučata dnešních novorozenců, političtí dobrodruzi ovládající justici i represivní aparát,  ale nic to nemění na siláckém postoji lídrů opozičních stran na předvolebních divadelních kusech čtvrté kategorie. Jako že mají recept na nápravu. To nepochybně ano, má ji kdejaký Pepa v hospodě po pěti zelených a třech dvanáctkách. Po vystřízlivění není schopen ničeho, jak to po opici, potažmo po volbách, obyčejně bývá.

Nová vláda nikde, přičemž mohla být. Kdyby ovšem nebyla Ústava jen bichlí nějakých písmenek, která vlastně blokuje jen toho, kdo by se těch písmenek bál. Prezident Zeman se té bichle nebojí, ,,tvůrčím způsobem" si ta písmenka vykládá a navíc je vkládá do hlav udivených oponentů jako svůj vlastní ,,dodatek ústavy", který je nutno respektovat. Ví proč, ustrašenost Čechů je prima základ pro ovládnutí všeho a všech.

Je takřka konec roku 2021 a až se po novoročním přípitku zase budeme otáčet za minulostí a zírat do budoucnosti, budeme ve stejné tmě jako o půlnoci, kdy si přejeme vše dobré. Budeme v té tmě ještě hodně dlouho, protože společenská povaha věci je ta, že nám, Čechům, už je prostě všechno šumák. Politická krize je z toho všeho na obzoru a jediný člověk, kterému se novoroční přání zřejmě skutečně splní, je Miloš Zeman. 

Jako prezident u národa zcela pohořel, a ten už z něj má pouze legraci, a tak se tedy na tom národu jako mstivec pořádně podepíšu. Na odchodnou rozvrátím co se dá, moje zdraví mě zradilo taky a tak na čem mi vlastně záleží? NA NIČEM A NA NIKOM! Že mě domácí rejpalové halí do ruské i čínské vlajky? Tamním vůdcům jsem už dávno taky ukradený, co asi tak pro ně zmůžu z vojenské nemocnice nebo dvoukoláku po zadkem? NIC. 

A to je to, co mě štve! Odchod bez uznání velmocí i domácí scény! Využiju tedy jen a jen toho, co vím o Češích už dávno. Sedmdesát procent národa je hloupých, chytřejší zbytek je potřeba intrikami přemoci. Povedlo se i po druhé přímé volbě, teď už národa vůbec netřeba. Nota bene když si o něm myslím, co si myslím. Tak ať si mě pamatuje jak chce, ale ještě jsem tady a to mě těší nejvíc, pane Fialo! To by bylo, aby nebylo! Případnou kompetenční žalobou si vyzdobím to vysmívané akvárko a třeba i s vyhlášením předčasných voleb. Nikam jinam tenhle tyjátr snad ani nevede. A další rok nepochybně ještě vydrží. Ave!