Politikovi někdy opravdu stačí málo, jak vzbudit pozornost. Jenomže stává se tak zpravidla neplánovaně, bez drahých zahraničních poradců a navíc ve chvíli, ze které by byl ťulpas i Jára Cimrman.
Toho úkolu jak zaútočit se zhostí zpravidla ten, jehož duševní rozměr má velikost melounu těsně před vydlabáním. Pak už jen nezbývá než buď lítostí zaslzet, nebo se válet v prachu smíchy. Jedno ani druhé starostka Prahy 2 Jana Černochová neudělá. Je politička a tak se bude takříkajíc držet zpátky. Protože zmíněný humbuk se týká právě jí, neboť světe div se, jako politička držela v ruce samonabíjecí kvér!
Prozradila to fotka a začala mela. Rádoby odborníci na zbraně slavili žně, přidala se i bulvární módní policie. Česká malost slavila žně. Protože o nic nešlo, než o soukromý záběr ženy, držitelky zbrojního průkazu, čas od času s vášní poslat pár kulek do terče. Kdyby byla Jana Černochová uklízečkou na zmíněném úřadu, mohla by střílet z kulometu rovnou na náměstí Míru a nic by se nedělo. Protože je politička, tak se děje. Jen se aspoň trochu soudný člověk diví, že si ze svých kritiků nevystřelila i dodatečně. Příští fotka by už mohla být s Černochovou na tanku.
Anglický humorista Mark Twain kdysi poznamenal, že žádný učený z nebe nespadl, ale blbce jak kdyby shazovali. Tak nějak lze parafrázovat toto znění, ale neslovíčkařme, to už udělali jiní. Nutno podotknout, že toto není obhajoba ODS a její pražské představitelky před podzimními volbami. Je to obhajoba zdravého rozumu, i kdyby samonabíjecí kvér držel na střídačku každý jiný politik. Protože známá tvář dráždí neznámé lidičky, kteří neváhají přisadit si svá moudra na sociálních sítích. Proč? Právě proto, že svou nicotnost chtějí povýšit aspoň na těch pár minut zájmu, nikoliv slávy.
To slovo je budí ze spánku, vědomi si toho, že dosáhnout jí vlastními schopnostmi nelze. Jenomže i to je volič a jeho jedinou schopností je pošklebovat se druhým. A třeba škodit i u volebních uren. Říká se tomu truc volby. Jistě, je to jeho právo, komu „to hodí“, ale podle toho to taky v politice vypadá. Pak takový nejvíc křičí na náměstích, požadující změnu. Více než fotek bychom si měli všímat toho, co politici předtím splnili a neudělali. Ať už je to Jana Černochová nebo Jana Bělochová a třeba i s prakem v ruce. Pořád lepší, než příslib čtyřiceti tisícového platu v hubě někoho jiného.
