Tak mají maturanti konečně jasno. První červnové dny ve znamení zkoušek z dospělosti. Ono je vlastně jedno kdy. Buď je od zkoušky vyhodí nebo se šťastlivci ještě ten den pořádně opijí.
Nekonečné tirády ministerstva školství, ať už minulé nebo současné koronavirové, musejí na středních školách budit dojem plánovaného šílenství. Neví se dopředu dlouho nic a pak buch, rozhodne se o něčem, co vyvolává nucení spolykat další lopatu brufenu nebo si jít rovnou něco šlehnout. Jsem rád, že jsem dinosaurus z dob, kdy něco takového bylo zhola nemožné a plánované hospodářství počítalo s absolventy do pracovního procesu. Není to ale falešná nostalgie po časech s rudou hvězdou na kdejakém rohu. Je to jen ohlédnutí za mládím a zároveň za pocitem štěstí, že zažívám svobodnou volbu, komu co sdělit, aniž bych musel za své názory k lopatě.
Když už jsme u té lopaty, mám na druhou stranu sžíravý pocit, že někteří současní i minulí ministerští úředníci by si ani jinou práci nezasloužili. Nemohu soudit, jak probíhají nynější zkoušky z dospělosti, ale jistě si maturant opět vytáhne z pomyslného klobouku číslo otázky, v potlačovaných mdlobách se odebere na potítko a sesumírovanou znalost pak sdělí zkoušející partě profesorů. O ně jde především, buď jsou to rozumní lidé nebo školometi, co bazírují na detailech, drtivě v životě nepotřebných. Což byl můj případ a maturitní komise jen žasla. Tedy nad tím, jaké nedostatky ve svých znalostech ještě mají.
Číslo otázky hovořilo jasně: Dvě dávky nekontrolovatelných blbin k tématu, o němž nemám ani páru., Jinak tě od matury z ruštiny vyhodí. Tolstého Válku a mír jsem vypravěčsky ještě zvládl, rozbor jakési kulturní scény Velkého divadla v Moskvě už byl oříšek. Nikdy jsem o tom nic nečetl. Zbývalo než si nějaké "divadlo" pro komisi vymyslet. Tím rychleji, kdy ke mně v proluce zhruba půl minuty rozmýšlení zvědavě zvedl oči předseda komise Vladimír Solovjev. Kápo tamní komunistické buňky, na kraji přímo velké zvíře. A taky z boží rudé vůle kantor předmětu Civilní obrana. Pak to šlo jak na drátku - strach je velký tvůrce myšlenek a sugestivně jsem začal opěvovat "neskutečné výkony divadelního ansámblu", kdy Chačaturjanův Šavlový tanec strhává diváky k tomu, aby si s herci zaskotačili v uličce mezi sedadly.
V ten okamžik mi spadlo pero pod stůl, zřejmě po bezděčném obdivném gestu. Shýbl jsem se pro pero a k tomu se málem zřítil ze židle. Snažil jsem vyrovnat balanc, ale chybně. Pod stůl jsem zahučel celý. Za další vteřinu jsem se z podlahy vymrštil a usedl zpět na židli. K překvapení Vladimíra Solovjeva, který můj atletický výkon ohodnotil poznámkou, že bych kozáčka jistě zvládl taky. Přitakal jsem a ve své mladistvé nerozvážnosti jsem odvětil, že nic jiného než kozáčka ve volných chvílích netancuji.
A bylo po maturitě, uspěl jsem a moje třídní se držela opěradla židle a hledala slova. Jaká, to už jsem se nikdy nedozvěděl. Šavlový tanec jsem si přece jen zopakoval. Ti, kdož po úspěšné maturitě požili víc alkoholu než kdy zvládli, mě dozajista pochopí. Všem maturantům přeji úspěch.
