Tvoří se koalice, nová strana (Na přímo - plukovník Šlachta), rodí se velké naděje a čert schovaný v detailu se už teď směje. Zrovna tak jako Všemohoucí, kterého pozemský smrtelník seznamuje se svými plány.
Jistě jste si všimli, že sociální sítě překypují slibovanou odvetou za současné dění ve společnosti, které nemá na svědomí jen pandemie z Číny. Mozkový mor už řadí taky a říká se mu lidská blbost. Dosaďte si za ni koho chcete, výběr je veliký a sám se toho zříkám, protože bych určitě na některého zapomněl. Což by nebylo fér a tak tu hloupost souhrně nazývám VLÁDA. Odtud tedy veřejné se těšení na podzimní volby. Proto je dobré sledovat, co dnešní oponenti lidské hlouposti, na barikádě mávající fanglí se znakem domnělé chytrosti, mohou českému človíčkovi od Aše až po beskydskou horskou bačovskou chalupu, připravit.
Takže začněme: Společným jmenovatelem je snaha odstavit Andreje Babiše od moci. Nic nového pod sluncem ani pro premiéra. Žádné překvapení pro potencionálního voliče. Jenomže jak to udělat, je už docela velký rébus. A to by být neměl, když už se na barikádě mává fanglí. Protože když velím k útoku, pak musím armádu poslat k vytýčenému cíli. A zatím žádný známý není. Snad jen ten, že oponenti chtějí útokem získat politickou moc. Tím pádem i moc nad občanem. Nad tím, kdo platí daně, potažmo politiky, což není nic jiného než zaměstnanec občana. Zkuste svému šéfovi diktovat podmínky svého života a v ten samý den končíte. Přesně to ale dělají politici. Svému zaměstnavateli, občanu. Smí tohle, tamto ne. Nejraději vůbec nic. Protože bez politické moci sami nejsou nic.
Upínání se k podzimním volbám není nic jiného, než frustrace z dob, kdy bylo občanu ouvej a že bylo desítky let. Změna na politickém kolbišti dává na čas vydechnout, ale nezaručuje blahobyt všem. Ti schopní jej dokázali z nuly vydobýt, ti neschopní se cpou do politiky a snaží se jen snaživce zničit, protože pak je ti schopní ve skutečnosti moc nepotřebují. Z toho mají dobrodruzi ve Sněmovně strach největší a podle toho legislativa taky vypadá. Podnikání držet pod krkem, jinak nebude z čeho rozhazovat, což je jediná schopnost, jak se lidem aspoň na chvíli zalíbit.
Závěrem jen jediné: nikdy jsem nebyl ve fanklubu Miroslava Kalouska. Ale jak nazval mnohé poslance je trefné: CHLEBAŘI. Což je termín pro ty, kdož se nechali zvolit jen pro své osobní zájmy. Za mně jeden náhled do budoucna: Kdo bude v předvolební kampani o sobě tvrdit, že Chlebař není, toho nevolte. Neboť přesně to říkali ti před ním. Od moci nenáviděného politika odstavíte jen tak, že budete volit toho, kdo vám neslíbí vůbec nic. Jen to, že čas odříkání stejně nastal a proto se opřeme do vesel. Nejlépe na lodi bez nejvíce řvoucího kormidelníka, který by stejně rád seděl kdekoliv.
