Horké hlavy demonstrantů nechladnou. Právě naopak

Jak dopadlo hlasování o nedůvěře vlády už všichni víme. Výsledek se dal s úspěchem předpokládat hned, jakmile ČSSD oznámila svůj způsob politického postoje.

Tedy že bude „hlasovat nohama“, rozuměj odchodem svých poslanců i ministrů ze Sněmovny. Tolik k včerejšku, který ale předznamenává dny budoucí.

Několikrát jsem z tohoto místa upozorňoval, že doba mění nejen nálady voličů, ale i způsob jejich formy protestu. Už se nekonají jen malé občanské mítinky ve chvíli, kdy je něco v politice špatně. Jak v té komunální, tak celostátní. Vzpomeňme na krizové chvíle kolem expremiéra Bohuslava Sobotky. Sice nečelil žádnému trestnímu stíhání, ale měl co vysvětlovat v kauze privatizace OKD. Pak ten nepovedený Lánský puč, ve kterém měl Sobotka i jeho vláda padnout. A zase se sešli demonstranti na podporu jeho osoby, zrovna tak jako oponenti v předvolební době. Tím to ale skončilo, není Bohuslav Sobotka, ani nikdo z demonstrantů. Prostě pro ně důvod ke shromažďování pozbyl významu. Protože se expremiér taky neuchyloval k siláckým výrokům o pozemské neporazitelnosti.

A jsme u toho – Nikdy neodstoupím! Nikdy! Něch si to všichni zapamatujete! Takže, vážený pane premiére, můžete se spolehnout, že si to pamatovat budeme, jako by si říkaly nejen aktivistické spolky, ale už téměř polovina národa, která vládě nedůvěřuje. Veřejnost posílá na transparentní účty peníze, aby byly demonstrace z čeho financovat. To v minulosti nebylo. První známka toho, že je v politice opravdu něco špatně. Něco už hodně špatně. A když je, jako že ano, nevole veřejnosti se převalí i do jiných měst a bude trvat tak dlouho, že veškeré silácká prohlášení, že Hrad či Strakova akademie ze svých pozic neustoupí, zapůsobí na národ jako povel k útoku. Pak bude ve společnosti nejen velké napětí, ale přímo zloba hraničící s násilím. Začalo to na Staroměstském náměstí, končit to může bůhví kde, a bůhví jak. Horké hlavy budou ještě více doutnat vztekem. Co je pro Hrad i Strakovu akademii horší, nebudou ale doutnat vztekem z bezmoci.