Hledá se pečovatel. Zn. Uprchlíky obratem dodáme

Ministerstvem vnitra vypsaná výběrovka na tříletou pomoc azylantům se nesetkala s pochopením, nebude se tím pádem mít o ně kdo starat. Taková je skutečnost potvrzená samotným ministerstvem. A nejen to.

Méně známá pravda taky je, že se v Česku nachází pět set migrantů. Takže hezky popořádku: Premiér Sobotka často prohlašuje, že se u nás žádní migranti nenecházejí. Najednou se vyskytne problém, že ve dnech budoucích zůstanou uprchlíci bezprizorní. Takže utečence u nás máme a že je to fakt, potvrzuje i neziskovka Charita ČR, která o ně dosud pečovala. To, že už tuto bohulibou činnost vykonávat nebude, zdůvodňuje nedostatkem financí. Jinými slovy, nadobro končí. Co ale nekončí, je neustálé mlžení koalice – podle kvót EU by naše domovina měla přijímat dva tisíce uprchlíků ročně. Vláda přitom veřejnosti tvrdila, že jakékoliv nátlaky bruselských vládců v tomto punktu odmítá. Dobrovolnosti se však meze nekladou a tak se zdá, že Sobotkův kabinet dokonce nějakou tu kvótu překročí. Jenomže najednou je tu ten zmíněný problém – není-li ten, kdo si na bedra péči o uprchlíky vezme, pak nastalý nezájem vládě nepříjemně zamíchal kartami. Protože líbivý postoj pro Brusel se konat taky nebude. Součástí problému jsou podle neziskovek finanční podmínky soutěže. Vítěz výběrovky by prý obdržel 520 milionů korun na tři roky. Skutečnost je ale podle neziskovek jiná – na ,takříkajíc, koordinační roli by z uvedené sumy dostaly pouhé dva miliony. Což jsou peníze, se kterými lze údajně pokrýt jen nejnutnější výdaje. Které to jsou, už ale neuvádějí. Takže znovu hezky popořádku: Především jsou to peníze daňových poplatníků. Vzletná slova neziskovek o neutuchající pomoci lidem v nouzi jsou najednou ta tam. Nutno vědět, že zhruba 70 procent příspěvku od státu se vynakládá jen na samotnou režii neziskovek. Rozuměj, platy a energie. Až teprve zbytek spolyká vlastní péče o migranty. Jak ale u nás někdy dopadá, dokládá úprk irácké početné rodiny do Německa. V podstatě o ni mnozí migranti ani nestojí a jsme pro ně pouhou přestupní stanicí. Vše špatné je někdy k něčemu dobré, jak praví známé úsloví. Veřejnost najednou nemůže být klamána vytáčkami z úst některých politiků, kteří se jinak přísunu migrantů na oko srdnatě brání. Tato faleš se může krutě vymstít v momentě, jakmile u nás dojde k jakékoliv formě násilí, spáchané utečencem. Tím, že ministerstvo vnitra zcela nečekaně zasáhl nezájem o péči migrantů, tato instituce zároveň dostala dvě zcela jasné odpovědi. A to, že takzvaní sluníčkáři se svou obětavostí končí ihned, když jim to nic nevynáší. Druhá odpověď je, že ať už sluníčkář či zavilý odmítač otevřené náruče, migranty si v Česku nikdo nepřeje. A sociální sítě opět duní nedočkavostí termínem voleb a výzvami, aby diskutéři svou zlost nevybíjeli pouze do klávesnice svého počítače. Aspoň že nově vzniklý odbor pro boj s dezinformacemi bude mít do začátku co na práci...