Aktuální polemiky, zda v druhém kole prezidentské volby vyhraje „Miloš nebo Jirka“ teď neberou konce, spekuluje se ve všech možných či nemožných alternativách.
Je to přirozené, každé finále něčeho tvoří jenom otazníky, kdy odpovědi na ně zase tvoří jen neurčité krčení ramen. Přesto lze ale vložit na pomyslné misky vah oba finalisty a poměřit, zda váha jedné osobnosti převáží tu druhou. Samozřejmě už v prezidentské funkci, která bude vzhledem k vývoji nejen na naší politické scéně opět hodně frekventovanou komunikací.
Když vyhraje Miloš Zeman, trend stále více stárnoucího člověka bude pokračovat. Není divu, něco jiného si udržovat fyzickou i psychickou kondici v případě společensky či politicky zatěžovaného člověka má naprosto jinou dimenzi. Dosavadní prezident je totiž každodenně opotřebováván myšlenkou, co bude zítra, když nevymyslím to či ono, abych zase prezidentem byl. Miloš Zeman dělá všechno proto, aby na Hradě zůstal. Vcelku taky přirozená vlastnost, protože každý jiný prezident si přeje znovuzvolení. A to ani nemusí být egocentrický maniak jako český hradní nájemník, kterážto vlastnost ho opotřebovává úplně nejvíc. Pak zřejmě dojde na slova senátora Jaroslava Kubery – když bude Miloš Zeman znovu zvolen, dosáhne jeho ego nejvyšší blaženosti a potom nechť se děje, co se děje. K paktování s Andrejem Babišem už nebude mít důvod, a jen s úděsem si můžeme představovat, jaké důvody dávat o sobě vědět si Zeman vymyslí sám.
Představme si na Hradě Jiřího Drahoše. Jeho krasojízda od názoru k názoru, tedy obyčejné lavírování, je důsledkem politické nevyhraněnosti a především nezkušenosti. Právě nezkušenost převažuje nad jinak sympatickou absencí negativ. Drahošovi se v kampani toho moc vytknout nedalo, snad jen to, že se do finále v podstatě i úspěšně promlčel. Budiž, každý jsme nějaký, ale ne každý zase kandiduje na prezidenta. A tak vezměme v úvahu, že prezident Jiří Drahoš vstoupí jednou nohou do roztaveného olova, což je vláda Andreje Babiše. Buď setrvá do březnové prezidentské inaugurace v demisi, nebo se už s podporou sněmovny vysměje všem, kteří byli proti.
Drahošova druhá noha v případě předčasných voleb, jejichž termín - kdyby se svého názoru současný kandidát do té doby držel – by sám vyhlásil, následně by do roztaveného olova vstoupila taky. Protože by, jak slibuje, musel jmenovat nového premiéra. Tím by byl však zase jen vítěz voleb a tak není vyloučeno, že na Hrad opět nakráčí Andrej Babiš. Eskapády se sestavováním další nové vlády by dozajista nějaké nastaly, protože nic stejného se dvakrát neopakuje. Role Jiřího Drahoše a jeho hradní svity by pak byla náročným prubířským kamenem a taky konečnou pravdivou odpovědí pro jeho voliče, co že je to vlastně za člověka.
Nic ve zlém, taková už je politika, která se nedá zkoumat v laboratoři. A právě to vědí zkušení harcovníci a hlavně oponenti, z nichž si Jiří Drahoš v negativním slova smyslu bude moci bohatě vybírat. Záhy se totiž uvidí, jak moc Jiřího Drahoše vůbec vezmou na vědomí. Zatím jediná jistota, kterou můžeme od Jiřího Drahoše očekávat, že s jeho příchodem na Hrad bude na žerdi vlát pouze prezidentská zástava. Červené trencle už totiž naštěstí dávno nejsou v módě.
