Policistovi, který vzápětí vypátral a zadržel vraha bezdomovce ukopaného u metra Hradčanská, patří veškerá veřejná poklona. I gesto radnice Prahy 6 je sympatické – odměnila ho částkou deseti tisíc korun. Jak ale zabijáka „odmění“ soud, se uvidí. Horší je jedna věc – je to zvěř, která chodí mezi námi. A se zdviženýma rukama nad hlavou a vítězným pokřikem, jak to tomu chlápkovi, kterému dlužil 350 Kč, pořádně nandal. Dluh je smazán, klidně si udělám další. Vlastně se mi teď bude žít dobře. O střechu nad hlavou a pravidelnou stravu se mi teď postará stát. Konec s přehrabováním se v popelnicích. Tak vo co de?
Toť myšlení primitiva, který na toho statečného poldu při zatýkání ještě vytasil kudlu a vykřikoval, že ho vykostí jak rybu. Řeknu to rovnou – ten zabiják by měl viset. Nikdy mu nedojde, že páchá zlo. Nemá mozek, jen hmotu, která řídí pouze základní instinkty. Jíst, pít a vyměšovat. Je mi rovněž jasné, že budou existovat i oponenti obnovení trestu smrti. Chápu je, justičních vražd a omylů český národ má na svém kontě dost. Jako vazalský stát mocnějších národů je v tomto svinstvu mnohdy překonal. Výčet netřeba, jména obětí už dnes mají i pomníky.
Na adresu oponentů uvedu pouze jediné – příští obětí primitiva můžete být právě vy. Už se nikdy nedozvíte, že vaši pozůstalí ve své pohnuté mysli toho rabijáka věší co půl hodiny. Nahlas to neřeknou, ale smrt mu přejí. Je to pochopitelná emoce v nepochopitelné situaci, proč rodina přišla o otce či matku. Zůstanou děti, které se budou dívat už jen na rakev a pak na fotografie, které jim připomínaly šťastné chvíle. Padouch skončí za mřížemi a bude si stěžovat. Na všechno a na všechny. Jinou zábavu mít ani nebude. A v jeho mysli zase bude klíčit jedna představa za druhou, jak po letitém a pro daňového poplatníka drahém trestu pozabíjet kokokoliv, kdo mu zabránil v ničení životů jiných lidí.
Trest smrti prý není odstrašující. Věřte, že je. A vždycky byl. Jinak by v Praze nebylo průměrně pětatřicet vražd ročně. Což trojnásobek toho, než v letech dvacátých a oponente div se – za protektorátu se staly pouze dvě. Strach je totiž mocnější než zákon. A má ho primitiv.
