Ráno do práce, večer z práce. Rodina je upozaděna, splátka hypotéky upřednostněna. Tak to jde den za dnem než přijde doba dovolených. Rodina odjede buď za slanou vodou nebo se toulá po českých krajích.
Otázka vkusu a možnosti financí samozřejmě. Společenské dění? Leda tak vánoční firemní večírek nebo, aby se živitel rodiny nezcvoknul, občas, takříkajíc, vypne a dopřeje si s přáteli malé turné po hospodách. A pak znovu naklusat do rachoty, mobil stále u ucha a pracovní schůzka stíhá schůzku. Zkuste pak po této celodenní honičce utahanému fachmanovi nadhodit, že se třeba Miroslava Němcová (ODS) rozčiluje nad plánovaným masívním propouštěním v Českém rozhlasu. Nebo že hejtman toho kterého kraje pláče kvůli současnému suchu a má problémy se zásobováním vodou. Či snad ještě lépe – arciknězi Tomáši Halíkovi nevadí brněnská znásilňovačka muslimky Ježíšem. V tu chvíli by asi bylo lepší ihned před úderem pěstí uhnout. Dotyčný totiž se zákazníkem třeba právě řešil jeho další odklad splátky, tudíž vystavil dotyčného nejistotě, že se mu jeho soukromé podnikání může změnit v trosky. V opačném případě dotyčný k otázce politiky jen zívne a možná jen z úcty k člověku hned neusne.
Úvodník je jen střípkem toho, co se odehrává v myslích lidí, kteří svůj mozek zaměstnávají každodenními starostmi, k nimž politika vůbec nepatří. Samo sebou se jedná o část populace, jiná třeba politikou vyloženě žije a debaty o ní upřednostňuje víc než starost o děti. A když už je taková otázka na stole, není pak vůbec chuť chodit do práce, protože tam se o politice v tom každodenním mumraji za pár šupů, klábosit nedá. Buďme proto raději doma a sledujme, co se zrovna v politice událo, anžto souvislost s výší sociálních příspěvků na živobytí je pro nás důležitá. Proto visíme politikům na ústech a čert aby je spral, když se k nám linou hlášky, že sociální příspěvky na bydlení mají být o dost nižší. Už aby byly volby, tam vám to, vy bando ze sněmovny, zase hezky spočítáme!
Pak je tu ještě jeden tábor, který v sociální sféře nikterak netrpí, a dovede si dopřát. Což je ale logicky pouze zásluha jich samotných, nikoliv politiků. Nicméně sledovat společenské dění už patří k jejich životnímu stylu a když je něco v politice špatně, dávají to najevo. Jak na náměstích, tak i doma za kuchyňským stolem. Bohužel či bohudík? Opět otázka vkusu, nicméně je to právě politik, který ovlivňuje naše životy a tak je sledován z určitého úhlu. Ten je o tom, jak se za vládnutí té či které strany či hnutí život takového člověka může rychle změnit. Cítí se pak ohrožen a tak se změnám brání. Jinými slovy, do té doby ho vlastně politika taky příliš nezajímala, ale změna v „životních tarifech“ mu může zkalit radost.
Například nad výší blížícího se důchodu, daňové politice a vůbec všeho, co míří do jeho peněženky a co z ní politici zase vyženou. Takže vzkaz pro politiky ze všech zmíněných táborů: Nezajímáte nás víc než je nutné. A když už to nutné je, pak vězte, že asi něco děláte špatně. Dva tři týdny před volbami vaše sliby stejně nic nespraví a tak nás zbytečně neprovokujte. Ani tím, jak se dovedete před kamerami mazlit s kotětem. Si vis pacem bellum – žít a nechat žít. To by mělo být vaším posláním, nikoliv pravý opak. Zatím nic jiného neděláte, proto ten nezájem.
