Tím krůčkem je 12. červenec, jako další v řadě minulých termínů schůzek a „ultimát“ ze strany sociálních demokratů. Buď ministr kultury Antonín Staněk skončí a vystřídá jej nominant Šmarda, nebo si dáme v Babišově vládě padáka.
Silná slova, silná gesta a za nimi jen prázdnota celé ČSSD. Už je to i někdy únavné sledovat bezradnost politické scény a začíná být jedno, kdo zrovna z politiků hovoří. Jedni ze závětří opozice, druzí z koaliční vlády. Od zdi ke zdi. Prezident Miloš Zeman tak prožívá renesanci svých slavných chvilek, kdy mu tleskala půlka národa, a nyní může bez uzardění tleskat sám sobě. Protože druhé funkční prezidentské období mu umožňuje všechno to, co si předtím předsevzal. Zpohlavkovat každého, kdo se mu kdy postavil. Trest za případné příkoří z titulu jeho úřadu pro něj de facto neexistuje. Že by aspoň společenské opovržení? Klidně, pár jeho stoupenců se najde vždycky. A taky že se stále nachází a pár jich zrovna není.
Takže k věci: Jako někdejší šéf oranžové party (ČSSD), kterou pozvedl z pomyslného popelu až do Strakovy akademie, musí Miloš Zeman notně nabýt dojmu, že je renesátor a takovému se nic neodpírá. Měl by pravdu do té doby, než samotný čas odvane jakékoliv zásluhy, jen je nutné se s tím smířit. To ale povaha Miloše Zemana nedovoluje. Nesmíří se s ničím, co se mu vymyká z rukou. Navíc nová garnitura v sociálnědemokratické partě už nerespektovala jeho apel, jak ve vysoké politice držet přední místa. Tím méně pak zmíněná parta na svém politickém výsluní respektovala Miloše Zemana. Mohl tak z Vysočiny vysílat hromy a blesky na své někdejší spolustraníky, že s mnohými nýmandy v dresu ČSSD se vysoká politika dělat dlouho nedá. Což mělo negativní odezvu zase směrem na Vysočinu a válka slov a temných myšlenek se rozhořela naplno. Ochutnat z poháru hořkosti tak dostal i Miloš Zeman - ČSSD ho nepodpořila v přímé prezidentské volbě. A tu máš čerte kropáč, Zeman vyhrál a začal s „hubením“ všeho a všech, kdo mu kdy škodili. Výřad ulovených trofejí bylo jen otázkou času a je pouhým dokladem toho, že Zemanova zloba a nezdolná snaha zlikvidovat celou ČSSD ještě není u konce.
Odvrhl kdysi korunního prince strany Stanislava Grosse, expremiér Bohuslav Sobotka je taky politická mrtvola a zbývá ještě dokonat zbytek. Jan Hamáček je přímo dar z nebes, jak si hrát s další obětí s vědomím, že prohrát nelze. Současné tanečky kolem ministra kultury Staňka je zástupný strategický manévr, jak nadále sociálním demokratům pouštět žilou. A že jim už stříká rovnou z tepny je očividnější každým dnem.
Současný nemastný neslaný šéf oranžové partaje už ani nemůže tajit, že špičkám strany šlo jen o pašalíky, proto je role fackovacího panáka asi nutná. Vem to čert, lidem se to nějak vysvětlí. Tvář ČSSD stejně dávno ztratila, jen je třeba urvat co nejvíc. Premiér Andrej Babiš to ví, a houpe na svém mocenském chvostu nejen Jana Hamáčka, ale už i celou bezzubou opozici. Zmohla se a zmůže se jen na štěkot za plotem a to i ze strachu, že předčasné volby by pro mnohé kritiky znamenal i odchod z malostranských paláců.
Spojenectví s Milošem Zemanem je ale ošidné a první velké prozření už poznal i Andrej Babiš na lánské schůzce ohledně (ne)konce Antonína Staňka. Další odklad je jen pokračováním strategie Miloše Zemana – nechť se celá ČSSD hezky sama odporoučí nejen z vlády, ale i do politického zapomnění. Přesně tam chce prezident oranžovou partu mít a slouží mu k tomu i Andrej Babiš. Mouřenín v roli užitečného idiota. Toto poznání je pro ego premiéra zřejmě horší, než cokoliv jiného. V příslovečný domeček z karet se tím pádem mění i jeho budoucnost. pakliže nebude sluhou svého pána a nedostane se mu v případě nouze nejvyšší prezidentské milosti. Tož tak, a ne jinak. V Lánech přitom nadále vládne stále větší pohoda, jak se na muže, který v ČR už uchopil veškerou její moc, sluší a patří. Patří to především nám všem, když už "máme, co jsme chtěli."
