Chtělo by se přímo poznamenat, že vyloženě zblbnou, ale buďme zadobře s etikou, když už ne s vlastním svědomím.
Protože po loňských podzimních parlamentních volbách si můžeme teď akorát tak rvát vlasy, jak to s námi ti politici zase skouleli. Neřešme teď jejich fígle, jak z mála udělat hodně a z vyloženého propadáku naopak vytřískat podíl na moci. A ještě k tomu hlásat do světa mít v případě nutnosti možnost položit vládu. Kdo že to řekl? Jiří Dolejš, komunista a bývalý místopředseda rudé partaje. V polistopadové politice přímo paráda ne? Soudruhy dostal do hry ultrakapitalista a je na nich dokonce závislý, aby mohlo existovat jeho hnutí ANO. No tak proč ne, řekli si pohrobci Husáka, avšak přímý podíl na vládě odmítáme, nemáme lidi. Tudíž potom ani odpovědnost, ale možnosti s vámi pěkně zacvičit, máme teď přímo veliké. Anžto ten ultrakapitalista, pro něhož jsme zbyli, musí hezky držet hubu a krok, jinak vládnout nebude. Sociální demokraté sice taky vstoupili do hry, ale to se zmákne, historie se přece opakuje.
Že oranžová parta zase zmákla vyrvat z rukou Andreje Babiše post ministerstva vnitra? Proč tak najednou? Že by i Babiš uznal, že je lépe něco obětovat, než pak nezískat vůbec nic? To v politice moc neplatí, spíše si celou dobu připravoval zadní vrátka. Můžeme jen spekulovat jaká, ale jedna logičtější úvaha se přece jen nabízí. Míří na vrchní státní zastupitelství a jejího nejmocnějšího vykonavatele Pavla Zemana. Jeho někdejší a tehdy nevýznamnou výtku na adresu dosluhujícího šéfa GIBSu Michala Murína, premiér v demisi využil natolik, že tohoto nejmocnějšího policajta umořil až k jeho odchodu. S požehnáním státního zástupce Zemana, jakožto sympatizanta Andreje Babiše. Takže už jen zbývá někým vhodným obsadit Murínovo místo a poradit si s Hamáčkem, aby už s tím vnitrem dál neotravoval. Čapí hnízdo přece pořád ještě strašákem je.
Aby nebylo, zkusme přesvědčit nejvyššího státního zástupce, že vyšetřovatel kauzy Čapáku se zřejmě s tím obviněním notně mýlí. Stopne kauzu Pavel Zeman? Z titulu svého postavení může a kdykoliv. Kámoš s Babišem přece je. Takže to by bylo, vnitro nechť má sociální demokracie....Vláda v demisi dostane požehnání a stafáž oranžových může začít. Co si myslí veřejnost? To je, nám politikům, na další čtyři roky přece úplně jedno.
Veřejnost si myslí, co si myslí a koná podle toho, v jaké je zrovna náladě. Konjuktura, dobré bydlo a volby spíše jako určitá atrakce, namířené proti několika neoblíbencům, se jí opět vymstily. Má či bude mít vládu, jakou si zaslouží, což je stará pravda. Ta předvolební zábava už potom tak zábavná není. Až zase budeme mít hlouběji do kapsy, snad se i hlouběji zamyslíme nad tím, proč volit toho či onoho, nebo zda vůbec někoho. Zatím platí, že hluboko do kapsy nemáme a politické povolební hrátky působí v našich myslích zase jen jako nějaká atrakce, při které se bavíme. Máme přece hodně práce a kritiku na hlavy politiků zase vnímáme jako dobrý zdroj zábavy. Nepociťujeme totiž vyloženou ztrátu osobní svobody, natož aby nám šlo o kejhák. Shlížíme na to vyjednávání o vládě jen jako na trapné divadlo o lidech, kteří by na jeho prknech vlastně stát vůbec neměli. Ale dívejme se, když už s plným teřichem máme, co jsme chtěli...
