Být blogerem, znamená mít někdy i plnou schránku urážek

Už je to tak, někdo mněl potřebu se do mě navážet.  Urážky, výhrůžky a jiné nesmysly pod stejně nesmyslnými důvody, že jsem určitě ve službách extrémní pravice. Pobavilo mně to,  proč ne třeba levice? Já a extremista, kterého kvůli neschopnosti bezchybně napsat slovobramborinepřijali ani do Strany přátel dehtových barev? Skandál!  

Prostě po návratu z dovolené jsem se nad tím vším plkáním anonymů docela bavil.  No tak bavil, k popukání to zrovna nebylo, to jistě uznáte. Karolina Peak za to může. Aspoň podle pisatele, v předešlých blogerských zamyšleních jsem mu totiž nešetrně sáhl na modlu. Podle něj je tato z gruntu erudovaná žena synonymem křišťálově čisté povahy. Rovnost, volnost, bratrství.  Pro českou politickou scénu příměr jako řemen. Ale budiž, každý máme svůj vzor, ovládá nás i na cestě k úplnému zaslepení, není-li člověk úplný blbec.  Právo na názor má i naštvaný anonym.  Útočit, navíc skrytě na druhé, když s jeho evangeliem někdo nesouhlasí, už ale právo určitě nemá. Zejména touto zbabělou formou. Takže do jisté míry extremista, lhostejno na které straně své názory hýká, je vlastně on.

Jiný anonym se do mě pustil kvůli profesi. Novináři jsou podle něj obyčejní hajzlové.  Jsou ve službách mocenských skupin a já jsem určitě jeden z nich. Protože jinak bych nemohl napadat poslance Jiřího Koskubu z ČSSD.  Taky jsem o něm psal.  Či spíše o tom, co si jmenovaný poslanec, o nás voličích, myslí. Lichotivé to zrovna nebylo.  Zrovna tak jako moje pozastavení nad myšlenkovými pochody páně poslancova. Rozdíl je však v tom, že jsem vždy pod svými texty podepsán. Anonymního pisatele asi doma dodnes nepokřtili.

Buď jak buď, vážení blogeři, nenechme se těmito případy otrávit. Je vás tady celá dlouhá řada velmi schopných a čtivých diskutérů, a věřím, že právě tyto řady kvůli anonymům neprořídnou. Pro anonymy mám přesto dobrou zprávu – krabicové víno se zdražovat nebude.