Ať už sdílíme názory vzdělanců nebo Franty Flinty ze čtvrté cenové na současné domácí politické dění, prostý občan chce mít klidný život a kvůli tomu chodí k volbám.
Odpovědí mu je neklid zvolených politiků, pramenící ze vzájemné nevraživosti, která nepolevuje, ať si občan myslí cokoliv. Což je o to horší ve smyslu toho, že právě bojem o lepší život prostého občana se politici pokrytecky zaštiťují. Vítěz voleb slibuje lepší zítřky, ti méně úspěšní prorokují pád do temnot. Prohra se tak pro ně stává nástrojem, jak potom úplně všem a za každou cenu kazit lidem náladu.
Že se tak opět děje, netřeba nijak podrobně popisovat. To vše samozřejmě občan pozorně sleduje a říká si, že politika už není nic jiného než jak druhému ve vhodnou chvíli zakoutit krkem. Volíme tedy jen exponenty s diagnózou dobyvatele dobře placených postů? Nebo ty, kteří ještě mají chuť makat a posunout život občana k důstojnějšímu životu? Volíme totiž obojí, jen chvíli trvá, než zjistíme, kdo je kdo. A tak se opět i stane – menšinová vláda Andreje Babiše už je na spadnutí, stačí ji jmenovat a pak to neméně důležité – získat ve sněmovně důvěru. Až potud v rovině faktů křišťálovou koulí otáčet netřeba. Věštecké schopnosti nemá ani Andrej Babiš, byť ústy svých některých prostředníků hlásá, že nová kabinetní sestava bude hned za tepla pořádně makat. Na čem a na kom se uvidí. To už by se koulí začít otáčet mělo. Nicméně zatím nesignovaný premiér už ve své představě začal – zrušil post vicepremiéra pro vědu, výzkum a inovace včetně postu ministra pro lidská práva a rovné příležitosti. Budiž, už tak byla jejich existence jen dohadem o užitečnosti s efektem rovnajícího se nule.
Ale co dál? Na to jako vždy má odpověď Miroslav Kalousek, který nepolevuje v poplašných úderech na ocelovou traverzu. Zabraňme vzniku menšinové vlády! Pootočme tedy křišťálovou koulí a dejme exšéfovi partaje TOP 09 odpověď. Menšinová vláda důvěru dostane, stačí pozorovat strategii Andreje Babiše. Tedy jeho neústupnost ve snaze vládu vůbec postavit. Stalo se. Jména jednotlivých ministrů už kolují sdělovacími prostředky. Když pomyslnou věšteckou koulí opět trochu potočíme, zjistíme, že Kalouskův obraz v ní povážlivě vybledl. Ztrácí se mezi jinými ještě vybledlejšími tvářemi takzvaného Demokratického bloku. Tedy partou zhrzených lidiček zápasících už jen se svým pošramoceným egem. Proto ty Kalouskovy údery do ocelové traverzy, když už přestává být vidět, nechť je aspoň slyšet.
Křišťálová koule v tom vybledlém obrazu páně Kalouska ukazuje i na jednu jeho vlastnost. Pokořenou ješitnost, zarámovanou do komplexu méněcennosti na hranici psychické diagnózy. Dál s koulí v jeho případě ani neotáčejme, neuvidíme už nic než zase nic. Volič si proto už může s pomyslnou koulí jen volně pohazovat, protože povzdych nad veškerou tou současnou politickou melou je jediné, co s tím může udělat. A čekat, zda Andrej Babiš začne plnit předvolební sliby, nebo koulí zase zklamaně mrštit o zeď.
