Adriana Krnáčová a Karla Šlechtová. Dvě exoblíbenkyně Andreje Babiše v dresu hnutí ANO. Lhostejno, zda v klubovém nebo nájemním ohozu. Polobůh Andrej je z obláčku prominentů už stejně shodil.
Kazily totiž image hnutí. To je tak někdy s ženskými – dejte jim moc a už se zadělává na malér, říkával kdysi jistý politik, který se právě za působení ve vysoké politice do političky zamiloval. Rozvedl se a politička mu pak taky dala kvinde.
Ale což, vraťme se k původnímu: Když někdo ve vládní funkci skončí, bývá zvykem mu nabídnout, či dokonce obstarat jiný společensky přijatelný post. Tedy za předpokladu, že neskončí kvůli krabici s miliony s podivením, že tam mělo být víno a ejhle, jsou tam prašulky, a právě proto o sebe láhve necinkají. Zato cinkaly penízky, avšak pouze v uších dotyčného. Zato v uších Adriany Krnáčové už předem zřejmě libě zní přivítání na berlínské ambasádě, coby důležitého emisara reprezentujícího Českou republiku. Podle dostupných informací o této možnosti prý už i hovořila s německými ekonomickými diplomaty v Praze. No tak hovořila, ještě tam ale není, řekl by škarohlíd a tím by celá věc zapadla s odpoledním sluncem. Jenomže to vychází i nad Hradem a jeho nájemník dosluhující primátorku Krnáčovou údajně dosud téměř vůbec nebral na vědomí. Protože svého oblíbence na velvyslaneckém postu v Berlíně už dávno má a klidně prý může i přesluhovat. Takže s balením kufrů by měl kdokoliv jiný rozhodně nějaký čas počkat. Což je jistá čára přes rozpočet paní primátorky už jen tím, že ani posvěcení hradního nájemníka nemá jisté a Andrej Babiš bude dělat mrtvého brouka. Co se Krnáčové nepovedlo v Praze jako primátorce, půjde to s ní už kamkoliv jinam. Takže do prestižního Berlína už raději vůbec ne, zní šeptanda ve vysokých kruzích.
Šeptanda prozradila druhou možnou alternativu, na kterou by se mohl podle jedněch Berlín těšit, podle druhých zase děsit. Je to Karla Šlechtová, exministryně obrany, předtím vedla Ministerstvo pro místní rozvoj. Pak vedla mediální válku kvůli svým osobním excesům a prohrála ji. Tudíž i sympatie Andreje Babiše. Měla, jak Babiš říkal, tah na branku. Ten vůbec nejlepší byl ale na tu vlastní. Což je pravda, motat přes sebe historické souvislosti zejména v období světových válek, to by jako ministryně obrany fakt neměla. Člověk někdy chybuje, to je pravda. Ve vysoké politice, než něco řekne nebo udělá, se to ale neodpouští. A navíc, je to velmi expresivní a energická žena. Za to ji možno pochválit, být chlapem v sukni, se přece taky někdy hodí. Ne ale ve chvíli, kdy narazí na skutečné fachmany, jak někoho klepnout přes prsty, ministr neministr.
Takže suma sumárum, Adriana Krnáčová se s nějakým tím tvrdším slůvkem nemazlí, což dokázala světu při už do nebe volajícím šlendriánu v době dokončovacích prací tunelu Blanka. Použila těch nelichotivých invektiv na adresu stavbařů, subdodavatelů a vůbec firem, podílejících se na všeobecném veselí veřejnosti, co vše je u nás ještě možné. Karla Šlechtová, jak patrno z jejích projevů, volí mnohem diplomatičtější slovník, ale protože z jejího dračího pohledu mnohdy čiší chuť místo zbytečného vysvětlování dát rovnou někomu pěstí, je zřejmě otázka času, kdy to udělá. V podstatě z gruntu milá dáma, ale co naplat, udělat někomu monokl v Berlíně, to by už neustál ani papež. Nicméně Andreji Babišovi dobře tak – sám si vybíral lidi do týmu, sám teď musí řešit, co s nimi. A sám to řešit paradoxně nebude, má vládu s důvěrou a koaličního partnera. Takže se zároveň rodí první zkouška toho, proč vláda důvěru dostala. To už je tak, pane premiére – kam nemůže čert, tam nasadí ženskou. A možná i na vás pěkně naštvanou. Co je horší, jsou hned dvě.
