Konce některých českých premiérů nebyly vždy oslavnou chvílí, kdy jim davy v ulicích dojemně kynuly na rozloučenou. Dělo se tak pokaždé po volbách a chvíle vnitrostranického zúčtování na sebe nedala dlouho čekat.
Je to ale v podstatě přirozený vývoj toho, kdo něco započal a buď z vlastní viny, nebo shodou politických turbulencí, nastalou situaci nezvládl. Což je případ Bohuslava Sobotky, jehož dva zmíněné faktory semlely zároveň. K osobě bývalého premiéra a za pár dní i poslance za ČSSD lze říci mnoho, ale suďme člověka jen podle činů...K nim je potřeba i výbava lidské otrlosti, nutná k výkonu politické funkce. Bohuslav Sobotka je dítětem polistopadové doby. Po magisterských studiích práv usedl na židli politické kariéry, která se pod ním buď zhroutí, nebo bude stále vyšší.
Druhý případ byl po dlouhé roky pravdou a proto by si sociální demokraté měli přiznat, že k jeho pozdějšímu pádu rovněž přispěli. Jen kritizovat práci svého mladého předsedy přece nestačilo – k tomu slouží grémia nejužšího vedení, kdy riskovat vlastní židli je přece údělem i povinností vůči svým voličům. Nic z toho se zřejmě nestalo a tak jak členská základna, tak vedení čekalo, až se jejich lídr znemožní sám. To ale chvíli trvá, a tak se socdem parta utěšovala představou, že dříve nebo později k tomu dojde. S vidinou parlamentních voleb byla tato představa stále jasnější, protože volební tým i jeho strategie by obstál leda tak v prezentaci lákadel na Matějské pouti.
Své polínko na hranici sebezničení ale přiložil i Bohuslav Sobotka. To se mu vymstila neznalost reality obyčejného života – do pomyslných zámeckých komnat vpadl vlk, znalého života jak téměř u nikoho. Skleníkově pěstovaný premiér najednou poznal, že vlka neošálí obvyklými triky, tolikrát odpozorovanými ve stranických sekretariátech. Bylo to jako zbavit se vlka použitím dřevěné řehtačky. Vlk naopak vycenil zuby a začal trhat. Hlavně židli Bohuslava Sobotky. A bylo mu jedno, co si o tom kdo myslí. Konec lídra sociálních demokratů byl po prohraných volbách neodvratný.
Řehtačka samozřejmě nepomohla a cesta k osamocení začala. Vlk toho teď využívá a láká nové vedení ČSSD ke kořisti. To místo toho, aby sesbíralo v ústraní síly a v dalších volbách použila účinnější prostředky, váhavě kolem nabídky krouží. Ta ale následovníkům Bohuslava Sobotky voní stále víc. Jsou to totiž stejní lidé, kteří svého někdejšího guru odepsali. A budou to zase ti, kdy se vlk nažere a nové vedení nezůstane celé. Bohuslav Sobotka by proto měl na cestě k politickému zapomnění aspoň v poslanecké lavici ještě počkat. Možná by po té cestě nešel tak úplně sám.
