Advent jako víno. Svařený, ředěný....

Dojmologie předvánočních trhů. Idylické záběry z náměstí českých měst. Z Prahy taky. Určitě se neopijete. Z podílu vody ve víně to moc nejde.

Dostaveníčko s přáteli po práci na svařáček, prima pokec a v ruce kelímek s horkým vínem. Úsměv, pár malých doušků a dvě deci jsou v čudu. Jde se tedy pro další, ale víc jak dvě kila utrácet nebudu. Poslední část poslední věty jsem zaslechl na Staromáku i Václaváku poměrně často. Však taky to víno není nejlevnější. Pětasedmdesát kaček za dvojku. Takže za dvě kila jich vypijete dvě, pade z bankovky zbyde. Pijete samo sebou na stojáka. Na lesklé oči je to málo, na peněženku docela dost. Nejsem lakota Harpagon, jen střízlivě uvažuji. Výlet za vínem na Pražský Hrad téměř za 150 Kč jsem předem vzdal.

A tak se mrkněme na obsah těch kelímků. V příštím životě budu stánkař s horkým vínem. A agentem s horkou vodou k tomu. Kvůli naředění a většímu ,,vejvaru" v tržbě. Jak se to dá zjistit? Doma a snadno a podle receptu zkušených vinařů. Vzpomněl jsem si na něj. Takže do toho: stačí kus nepotřebného bílého plátna. Nejlépe kus prostěradla. Podložte jej deskou z polystyrenu. Svařák z náměstí doma znovu ohřejte, ale na pokojovou teplotu. Protože výpar z původního obsahu vody se při větší teplotě logicky zvýší. Plátno polejte vínem ze stánku v počtu zhruba tří od sebe oddělených skvrn. Pro srovnání stejným (červeným) vínem z obchodu utvořte rovněž tři skvrny. 

Po zhruba hodině se na plátně zjeví, jak moc je svařáček z náměstíček pančovaný. Prostě skvrna notně vybledne a po víně z obchoďáku už to prostěradlo nikdy pořádně vyprat nepůjde. Poměr pančovaného vína k vodě je tak asi jedna ku třem. Takže jste při adventním pokecu s přáteli vypili ve skutečnosti za dvě kila asi decku a čtvrt vína bez vody.

Někomu to třeba chutná, proti gustu žádný dišputát. Pak si může aspoň  připadat jako Boblig z Edelstadtu, inkviziční soudce známý z filmu i stejnojmenného románu Kladivo na čarodějnice. Ten si taky víno ředil teplou vodou. Stačí pak jako soudce si do vína smočit prst a nad jeho teplotou si spokojeně pomlasknout. Upálit mě pak můžete jen v představě za to, jak moc stánkařům čumím pod prsty. In vino veritas.