Revizoři a pokuty. Příběhy z pařížského podzemí

Městská hromadná doprava v Paříži, nejen ve srovnání s českými cenami, je drahá. Příliš drahá. Ve vnitřní Paříži jezdí až 9% neplatičů. „Je krize,“ říkají revizorům. Zdatní jedinci dokážou vmžiku přeskočit vstupní, otočný turniket a protáhnout se nedovřenou brankou za předešlým cestujícím. Dalším možným způsobem je přilepit se za někoho před sebou a jako jeden „objemný“ člověk projít turniketem se „samo“ otvíracími dvířky. Jsou i tací, kteří se hrnou východem, jenž reaguje na fotobuňku. Proti vystupujícímu davu se tak někdy tlačí i celé rodiny. A pak jsou „prosíci“ – prosí, aby jim někdo z vycházejících pípnul s předplacenou kartou a oni tak mohli bez placení a větší fyzické námahy projít.

Hana Strejčková

Na úzkých schodech vedoucích do stanice metra Château d'Eau bylo v brzkém odpoledni nezvykle rušno. Lidé spěchali dolů, ale jejich rychlý postup jim znemožňovali protijdoucí, kteří se po všech stranách drali nahoru. Ti zároveň ve všelijakých nářečích na všechny kolem křičeli, čímž u mnoho sestupujících vyvolali paniku. Na již tak přeplněných schodech se někteří sestupující začali otáčet, čímž doslova naráželi do těch, co byli původně za nimi. Byla to davová panika, která připomínala vodní vír a topící, kteří lapají po vzduchu a chtějí nad hladinu. Čím níže člověk sestupoval, tím slyšitelnější byl štěkot a vypjaté hlasy. Na malinkém plácku před turnikety byl chaos. U informačního okénka stáli čtyři policisté s německými ovčáky. Za turnikety byl modrý pás uniforem – neprůstřelná řada, neprorazitelný konvoj, revizorů. Dispečerka v info okénku, běžně s výrazem otrávené, znuděné a odevzdané osoby, se usmívala.     

Jednotně uniformovaní kontroloři nikdy nechodí sami. Bývají nejméně čtyři, zpravidla i šest a více. Stávají buď hned za turnikety, nebo na vstupních či výstupních schodech, aby nebyli vidět ani při vstupu do metra, ani při výstupu. Také bývají na nástupištích nebo na přestupních křižovatkách a občas chodívají i ve vagónech. Často jsou doprovázeni policií.

Nástupiště stanice Château d'Eau v obou směrech připomínala úl. Varování se dostalo i sem a tak ti, kteří vystoupili z metra, ale nestihli již naskočit zpátky, nervózně přešlapovali a čekali na další spásný vlak. Jeden urostlý chlap, fyzicky vypadal jako rekordman v přeskocích turniketů, si nahlas nadával, že spěchá, ale pokorně čekal na další metro a vzdaloval se od výstupních schodů. Pařížský revizor v doprovodu policie vzbuzuje obrovský respekt. A je neoblomný.

Pokud dispečer před turnikety zahlédne, jak se někdo bez platné jízdenky dostal do zpoplatněné zóny, má právo ho ihned pokutovat ve výši 60 €. Zpravidla jim (skokanům, rozrážečům, lepičům apod.) už ale pracovníci metra ani nevěnují pozornost. Běžná pokuta od revizora je 45 €, ovšem je nutné ji uhradit na místě. Za odmítnutí se připlácí dalších 30 € a za přivolání policie cena za jednu jízdu bez označené jízdenky narůstá až ke 100 €.