Francouzský filmový archív po více jak půlstoletí od premiéry pořádá první rozsáhlou výstavu věnovanou mistrovskému dílu francouzské kinematografie. Výstavou mne provedla paní Tania Lesaffre, která je držitelkou autorských práv režiséra Marcela Carného a herce Rolanda Lesaffre.
La Cinémathèque française – Musée du Cinéma, Paříž Hana Strejčková
Film Les Enfants du Paradis (Děti ráje) režiséra Marcela Carného a scenáristy Jacquese Préverta měl premiéru v roce 1945. A teprve letos byla legendárnímu a nejslavnějšímu francouzskému filmu věnována ve Francii rozsáhlá, souhrnná výstava. K vidění jsou stovky vzácných materiálů, například Prévertův scénář, makety Alexandra Traunera, návrhy kostýmů malíře Mayo, hudební partitury Josepha Kosmy, rozměrné plakáty, dosud nepublikované fotografie a desítky dalších dokumentů z archivů i soukromých sbírek. Výstava je skvělou příležitostí vydat se po stopách krásné Garance, velkého Fredericka Lemaitreho, a především velice oblíbeného mima Deburaua. Návštěvník má možnost znovu objevit romantiku divadelní a umělecké Paříže devatenáctého století, a zároveň nahlédnout do doby vzniku největšího díla Marcela Carného. Výstava se koná v La Cinémathèque française (Francouzský filmový archiv) v Paříži od 24. října 2012 do 27. ledna 2013.
Mistrovské dílo francouzské kinematografie natáčel režisér Marcel Carné během druhé světové války (1943 – 1944). Od své slavnostní premiéry v březnu 1945 se dodnes těší celosvětové přízni a oblibě. V roce 1955 byl dokonce kritikou vyhlášen nejlepším filmem na světě. Na filmu spolupracovali opravdoví velikáni ve svém oboru, scénář napsal Jacques Prévert, výpravu vedl Alexandre Trauner, kostýmy navrhl Antoine Mayo, Joseph Kosma složil hudbu. I obsazení filmu je hvězdné, Jean–Luis Barrault se zhostil role Deburaua, Arletty okouzlila v roli Garance, Pierre Brasseur zaujal jako Frédérick Lemaitre, Maria Casarès se před kameru postavila úplně poprvé a hned v roli Nathalie, Pierre Renoir hrál postavu Jéricha, Madame Hermine byla Louis Salou a Marcel Herrand hrál Lacenaira…
Les Enfants du Paradis je film o veliké, nedosažitelné lásce, o vztazích a o divadelním světě i o „obyčejném“ životě v Paříži okolo roku 1830. Hlavní postavou je český rodák Jean-Baptiste Gaspard Deburau, nejslavnější a nejvýraznější mim 19. století, který se nešťastně zamiluje do nádherné Garance a marně svádí boj o její náklonnost.
Zrestaurovaná verze filmu měla premiéru u příležitosti slavnostní vernisáže výstavy 24. října 2012.
V pátém patře Francouzského filmového archivu (La Cinémathèque française) je retrospektivě věnováno více jak 700 metrů čtverečních výstavní plochy. Hned u hlavního vstupu do expozice návštěvníka nejprve upoutají titulky k filmu promítané na podlahu a hned poté obrovská, téměř realistická, maketa divadla Funambules (Théâtre des Funambules) s postavou Deburaua nad průchody do dalších sálů.
Divadlo Théâtre des Funambules bylo otevřeno na Boulevard de Temple roku 1816 a zničeno bylo v roce 1862. Silueta Pierota na fasádě budovy připomínala jeho nejslavnější období. Divadlo nabízelo 780 míst, nejlevnější místa byla ta úplně nahoře, na poslední galerii, nazývané Paradis (divadelní bidýlko, ale stejně tak znamená v doslovném překladu i ráj). V divadelních scénách účinkovalo až na 600 komparzistů. Carnému se ve filmu podařilo nejen věrně přiblížit legendární divadelní stánek, ale zejména jeho živou a živelnou atmosféru. A Tania Lesaffre, dlouholetá Carného přítelkyně, říká: „Marcel uměl velmi dobře pracovat s komparzisty, dokázal je strhnout a nadchnout pro společné dílo. On tak rozuměl „obyčejným“ lidem, protože sám byl jedním z nich! Stejně tak jim rozuměla i Arletty, která pro mnoho svých postav čerpala inspiraci mezi „prostými“ lidmi.“
Uprostřed vstupní haly stojí dobová kamera, reflektor a Carného režisérské křeslo. „Na to křeslo jsem se dívala dvacet let a jsem si jistá, že na něm byl nápis Carné,“ dodala paní Lesaffre se smutným úsměvem, když žádný nápis na křesle neviděla. Na levé stěně od vstupu visí plakáty s filmovými postavami. Pravá zeď je replikou Traunerova návrhu domu se všemi popisky a mírami. První dojem z výtvarného pojetí výstavy je velice působivý, kurátorům Laurentu Mannonimu a Marianne Fleury se podařilo navodit pocit, že návštěvník opravdu vstupuje do magického světa filmu Les Enfants du Paradis.
Sál nazvaný „Zdroje inspirace“ ukazuje kresby, grafiky a malby připomínající dobu okolo roku 1830, dokumenty o přípravách filmu, fotografie a také několikaminutové filmové smyčky z filmu Děti ráje – vystoupení Deburaua v divadle a také scénu, kdy je Deburau jako pouliční mim svědkem krádeže. Okradený obviní z krádeže Garance, která je ale nevinná. Mim vše uvede na pravou míru svým uměním. Krásná Garance mu poděkuje květinou a Deburau se zamiluje, hluboce a nešťastně. A film o veliké nenaplněné lásce začíná… „Mnohé z vystavených materiálů byly mnoho let ve Francouzské knihovně v Bostonu, nyní se postupně vrací do Francie,“ dodala paní Lessafre.
Dobrodružnou a nelehkou cestu k Dětem ráje započal Jean–Luis Barrault, který se svěřil Carnému s přáním zpracovat portrét mima Deburaua pro filmové plátno. Marcel Carné proto začal pátrat v Musée Caranavalet v Paříži a brzy nashromáždil mnoho vzácných rukopisů a dokumentů, ze kterých posléze čerpal podklady pro film. A Paříž počátku 19. století okouzlila i básníka a scenáristu Jacquese Préverta. Jeho scénář s vlastními ilustracemi je vystaven ve vedlejším sále spolu s bodovým scénářem režiséra. Autorská čtveřice Carné – Prévert – Kosma – Trauner se ale nesešla poprvé: spolupracovali již dříve, např. na filmu Les Visiteurs du soir (1942).
Další sály vypráví příběh o válkou přerušovaném natáčení. Film Les Enfants du Paradis se začal točit ve Victorines Studio v Nice v dubnu roku 1943. Hlavní dekorace Boulevard du Crime měla na délku 150 metrů, tj. více jak 50 fasád domů, jejichž výška dosahovala 12 až 18 metrů. Okupace ale natáčení zastavila. Dekorace v Nice byly poničeny. Navíc Trauner a Kosma byli Židé, proto museli pracovat v utajení a vystupovali pod pseudonymy. „Marcel byl velmi tvrdohlavý a vždy dokončil, co začal,“ podotkla paní Lesaffre. Marcel Carné a jeho tým se proto nevzdal a v práci pokračoval ve Studio Pathé, rue Francoeur v Paříži a Joinville. Součástí výstavy jsou smyčky dokumentů o režiséru Carném, dále záběry z jeho televizního vystoupení a také krátký dobový sestřih pořízený za okupace. Jacques Prévert tehdy napsal: „Jediné filmy proti válce, jsou filmy o lásce.“
Za maketou divadelní fasády je sál potažený rudým kobercem a jeho zdi jsou vymalované dočervena. Je to sál věnovaný hercům, hvězdám filmu Les Enfants du Paradis. Vedle fotografií, portrétů herců a kostýmních návrhů je zde vystaveno i šest kostýmů podle návrhů výtvarníka Mayo, například kabát s vlečkou pro postavu Garance nebo oděv Pierota a čtyři klobouky včetně jedné ptačí masky. Stejně jako v ostatních sálech i zde běží filmové smyčky, věnované zejména scénám s Garance, hranou talentovanou, okouzlující a šarmantní Arletty. A v sále věnovaném hudbě, kde jsou k vidění hudební partitury, běží scéna, kdy se nešťastný Pierot v rámci představení v divadle Funambules snaží zaujmout krásnu sochu a probudit v ní ženu. V závěrečné části výstavy visí velkoplošné plakáty, vzácná ocenění a také loutka Pierota, dar Marcelu Carnému. U této části výstavy se promítá dobový dokument, podobný našim starým televizním shrnujícím týdeníkům, který zachycuje dny okolo premiéry a davy proudící do kin. A hned vedle běží část záznamu z představení stejnojmenného baletu inspirovaného filmem Les Enfants du Paradis (balet Pařížské opery, choreografie José Martinéz, 2011).
V samém konci výstavy kurátoři vytvořili tmavý sál – kino, v němž je k vidění sestřih, promítaný ve smyčce, několika zásadních scén filmu Děti ráje. Celková délka filmu Les Enfants du Paradis je 182 minut a má dvě části. První je Le Boulevard du Crime o délce 95 minut a druhý díl L´Homme Blanc trvá 87 minut. Plánovaná třetí část nebyla nikdy natočena. Restaurovaná verze filmu je nyní dostupná i na DVD.
Výstavu Les Enfants du Paradis pořádá Francouzský filmový archiv ve spolupráci s nadačním fondem Jérôme Seydoux-Pathé díky finanční podpoře Pathé, za přispění paní Tanii Lesaffre / dědička a držitelka práv Marcela Carného a Patras / odkaz Jacquese Préverta. Výtvarně výstavu navrhli a zpracovali Agence Scene, Camille Duchemin, Emmanuelle Thierry, Thomas-Félix François
K výstavě Les Enfants du Paradis vyšel 18. října obsáhlý, bohatě ilustrovaný katalog, který z mého pohledu přesahuje zažité představy o klasickém katalogu. Publikaci zpracovali Laurent Mannoni et Stéphanie Salmon. Texty připravili: Carole Aurouet, Hervé Joly, Stéphane Lerouge, Laurent Mannoni, Pascal Ory, Stéphanie Salmon, Serge Toubiana. Katalog o 264 stranách nabízí více jak 200 dokumentů a fotografií. Tato kniha zkoumá všechny aspekty mistrovského díla Marcela Carného. Je cenným zdrojem informací o filmu a o všech umělcích, kteří se na něm podíleli. Zamýšlí se také nad stavem francouzské kinematografie, návštěvností kin, rozebírá kreativní svazek čtveřice tvůrců (Carné, Prévert, Kosma, Trauner), vypočítává zdroje historické a literární inspirace, rozebírá scénář, věnuje se hercům, kostýmním návrhům, hudbě a v neposlední řadě hodnotí i dopad a vliv filmu na kinematografii. Knihu vydal Xavier Barral ve spolupráci s Francouzským filmovým archivem za podpory nadace Jérôme Seydoux-Pathé.
U příležitosti konání výstavy otevřela la Cinémathèque française další nový výstavní prostor – galerii dárců. Nyní je v galerii donátorů expozice věnovaná dílu a osobnosti Marcela Carného. Cenné dokumenty i obrazové materiály poskytla zejména Francouzská knihovna v Bostonu a paní Tania Lesaffre.
Praktické informace:
La Cinémathèque française – Musée du Cinéma, 51, rue de Bercy, Paříž, 75012
Od 24. října 2012 do 27. ledna 2013, otevřeno od pondělí do soboty od 12 do 19 hodin kromě úterý (zavírací den) a v neděli od 10 do 20 hodin. Prodloužená doba prohlídky je ve čtvrtek do 22 hodin. Vstupné od 5 do 10 Eur.
