FOTOMATINÉ: A je to v háji…(pařížském)

Háj jako místo odejitých přání, snů, promarněných chvil a nestihnutých schůzek. Mizí snad v háji vše, co mělo být a nenastalo, nebo co nastalo, ale jinak, než jsme si představovali? V háji je propadlá letenka, zastavená trasa RER, zadřený motor, nevydařený školní test, prohraná partie, nedoběhnutý cíl závodu. Háj přichází, když se zrychluje dech – to už nestihnu, když srdce tluče sebevíc – je to pryč, když přichází soucit a lítost s tím, co bylo možné a už není. V háji to končí, aby snad – možná – určitě mohl přijít nový začátek. Pro květinu vyhoštěnou do pařížského smogu začíná seznamování se světem za oknem, pro vánoční ozdobu zapomenutou na vyhozeném smrčku začíná dlouhá pouť, cyklista může kolo doslova poslat do háje, pro autíčko s popelnicí je to začátek nového vztahu, pro „kempaře“ je hájem zasněžený pařížský chodník, pro taxikáře je to na rušné křižovatce možnost podívat se pod kapotu…a má bunda je nejspíš v háji a pro elektricky vyšokovanou třešni je háj konečnou stanicí. Ostatně, do háje lze také poslat nejen kdeco, ale i kdekoho. Kam ale jít? Do háje.