Všeobecná kritika padá na úrodnou půdu, proto v ní pokračujme. Potrefené husy začaly splašeně kejhat.
Po článku v HN „Co byste měli vědět, než si zanadáváte na ČEZ", který jsem okomentoval zde, hned na druhý den 11. prosince vyšel v MF Dnes článek předsedy představenstva Martina Romana „Proč beru milióny". Začala silná protiofenzíva nejvyšším kalibrem. Svědčí to o tom, že ČEZ a Roman dostali z velké spršky kritiky strach.
Dlouho při hostině nezřízeně mlaskali. Teď se toho polekali. Veřejné mínění, jak je vidět třeba v Řecku, když dostoupí určité frustrace, může být velmi nebezpečné. A ještě dříve než lidé vezmou dlažební kostky do ruky, tak vzkazy „ulice" pochopí i ten nejtupější politik. Stát jako akcionář je přece jen závislý na voličích. Takže strach je oprávněný a měli bychom jej trvale přiživovat. Ničemu jinému tyto molochy nerozumí.
Ono se někdy v euforii z konjunktury manažerům zdá, že stromy rostou do nebe. Zdálo se o tom i americkým bankéřům, než na ně došlápla krize. Pak se ti prozíravější začali sami svých šílených a amorálních odměn vzdávat. Těm, co to nepochopili, se zejména v USA začala třást půda pod nohama. Krize obnažuje věci, které by v dobrých časech prošly.
Také si tito přeplácení manažeři mysleli, jak jsou skvělí. Jistě byli sami přesvědčeni, že si ty nehorázné prebendy zaslouží. Doba pak ukázala, že by zasloužili akorát do těch svých ústavů peníze nosit, ne odnášet.
Stejně tak o sobě nekriticky soudí pan Roman. Píše, že by byl rád „ten, kdo státu vydělal 300 miliard". Dále píše, že „je to úžasný příběh o úspěšné firmě, na které zbohatl stát". V podtextu je, jak to těch 30 přeplácených manažerů skvěle dělalo. Já si myslím něco jiného. A to, že ceny elekttřiny jsou pro ekonomiku, a tedy i pro stát, škodlivé, protože jako každá skrytá daň podvazuje spotřebu občanů a konkurenceschopnost firem. To zaprvé.
A zadruhé si myslím, že kdyby s podobným zadáním ČEZ řídila cvičená opice, tak šroubovat ceny nahoru zase není v postavení rozhodujícího dodavatele elektřiny tak složité. A uvědomme si, že má výsadní postavení i při vymáhání pohledávek, protože vždy má k dispozici pro zákazníka likvidační vypínač proudu. Má to velice blízko ke zvýhodňování veřitele.
A ono jim to nestačilo. Uchýlili se i k metodám, kdy jejich „zásahové jednotky" používaly zastrašovací metody na pomezí vydírání, což vyšetřuje i Policie ČR; psal jsem o tom zde. A vůbec nehraje roli, jestli jejich oběti nepodváděly. Na trestný čin se nedá odpovídat trestným činem z pozice síly. Ale ČEZ se už cítil státem ve státě. Prostě chtěli změnit pravidlo, že žádný strom neroste do nebe.
Pan Roman vysvětluje, že zbohatl na zhodnocení cen akcií. Ano, akcie zhodnotily. Ale když pomineme, že se tak děje z potu a krve zákazníků, neviděl bych v tom až takovou zásluhu manažerů. Zaprvé v době několikaleté konjunktury byly obecně příznivé podmínky. Zadruhé v celém segmentu energií byl poptávkový a cenový boom. A za třetí cena akcií, která svého času klesla až pod 60 korun, dávala insiderům skvělou příležitost k růstu.
Proč byla cena akcií někdy před 5 lety tak nízká? Byl v tom politický aspekt. Vlády ČSSD nebyly schopny se rozhodnout, do jaké podoby se ČEZ bude transformovat. Nevědělo se, kterou část společnosti bude muset odprodat konkurenci, nevědělo se, zda součástí společnosti zůstane i distribuce a nevědělo se dokonce ani to, zda podnik nebude prodán. Cenu snižovalo také to, že ti skvělí sociálně demokratičtí ekonomové uvažovali o prodeji ČEZu za cenu někde kolem nedokončeného Temelína. Tato politická nejistota cenu pochopitelně srazila.
Nebylo tedy žádným kouzlem managementu, že po stabilizaci situace začaly v ekonomicky příznivých časech akcie růst. Každý spekulant by však musel ke spekulaci použít vlastní peníze. Přiznám se, že jsem se na konjunktuře ČEZu také svezl. Ale pan Roman na „svých" 667 miliónů nepotřeboval ani korunu. Akcie financoval ČEZ. Kdyby v tom nebylo nic, než bezúročná půjčka, i tak by šlo o dost nadstandardní situaci.
Vůbec nezávidím. Ale silnější právní zásadou než rozhodnutí valné hromady o opčním programu je určitě ustanovení občanského zákoníku o souladu s dobrými mravy nebo ustanovení obchodního zákoníku o obvyklých podmínkách v obchodním styku. Myslím, že ani jedno nebylo splněno.
V obou výše uvedených článcích se pan Roman ohání svou filantropií. S altruismem se však dobrodinci nevytahují. Když se jedná o takové ty veřejné sponzoringy typu Billa Gatese nebo jiných celebrit, většinou jde o reklamu, klientelismus nebo o úlitbu špatnému svědomí.
Manažeři ČEZu by si měli uvědomit, že kdyby ČEZ sám prodal akcie, které jim nakoupil, mohlo by to posílit investiční prostředky, jež by pomohly v budoucnu snižovat cenu elektřiny. Místo riskantních expanzí by to chtělo nezanedbávat obnovu domácích zdrojů. Aby se zanedlouho nezjistilo jako u těch amerických manažerských hvězd, že nebyli tak skvělí, jak o sobě vytvářeli dojem. A že se při opulentních hostinách nevyplácí mlaskat.
