Mí milí trollové beze mě nemohou žít :-)

Nedávno si můj „obdivovatel“ Pavel Machaček s jiným trollem přizvukoval, jak ten Streit upadnul, a proto že ho už nečtou. Příznačné je, že hned pod mým dalším článkem byla v diskusi „nasáčkována“, a to v prvních 8 minutách, celá ta suita provokatérů, co mě sice údajně nečtou, ale to jim nebrání v dehonestačních kydech.

 Za kydy to považuji tehdy, když bez zájmu cenzorů iDnes, kteří jinak mažou nevinné příspěvky, útočí nikoliv na článek, ale na autora „ad hominem“. Ti zákeřnější používají výmyslů, náznaků, pomluv nebo vyložených lží. Procházejí také urážky, třeba když Jan Ziegler pateticky zvolal: „Streit se chová jak Hitler, mezi nim a nacisty není rozdílu.“ Cenzoři s tím asi souhlasí, protože příspěvek mohli smazat už jen proto, že se netýká tématu článku (o kultivované diskusi nemůže být vůbec řeči).

 Vždycky jsem diskutoval k věci, ale po zrušení účtu se mi docela ulevilo, že nemusím na některé hlupáky a zakomplexované frustráty reagovat. Slušní diskutéři pochopí, že jim nemohu poděkovat, ale jsem rád za každý rozumný příspěvek, a tím nemyslím jen kladné ohlasy.

 Je trapné, že do té klaky exhibicionistů, co pod mými články trollují, se přidali i někteří blogeři v čele s Pavlem Kulou, Mariánem Bérešem či Lubomírem Šulou (méně často i Ladislavem Nádvorníkem); Jan Ziegler, když se dobře vyspí, někdy kromě urážek napíše i argumenty. Mě by ani nenapadlo a nestojí mi za to, abych chodil k nim oplácet. Nejsou hodni trusu mého koně, jehož stejně nemám. Ať je jim přáno, pokud jim to pomůže v terapii jejich komplexů.

 Proto zatím diskuse nezavřu, někteří z mých protivníků jsou na nich závislí. Budu nadále pobaveně sledovat, jak se znemožňují. Většinou mi na karmu, kterou nechci přeceňovat, kliknou stovky a někdy i tisíce čtenářů. Ale pod mými články se pár zběsilých trollů snaží vyvolávat dojem, že většina nesouhlasí. Přitom jde o směšné promile křiklounů, navíc mnozí z nich mají falešné nebo i vícenásobné identity, takže zanedbatelný počet zoufalců zaneřádí prostor, do něhož pak ti slušní nevstoupí.

 Někteří trollové se vyprofilovali už na čisté stalkery. Slétnou se neomylně vždy pokálet můj článek, i když jej zařadím pouze na svůj soukromý blog. Někteří asi závidí, že mám i u neveřejných článků větší čtenost, než mají jejich chráněnci, či přímo oni sami, u blogů veřejných. Díky, pánové a občas i dámy, za popularizaci. Už mi došlo, že beze mě nemůžete žít. Snad samou zlostí nepuknete. Že, Lubomíre Šulo, odvážný mezi odvážnými :-))

 A pak je tady několik skutečných příznivců mého blogu, kteří se nenechali znechutit a jimž chci aspoň tímto způsobem vyslovit uznání a díky. Platí to i tehdy, když mi něco slušně vytknou.

PS Všechno, o čem jsem pojednal, můžete vidět i pod mým posledním článkem "Tajné heslo EU: Čím hůře pro lidi, tím lépe pro integraci".