Havlova pomsta jménem Kocáb

  Topolánek režíruje další díl Havlova absurdního dramatu o složení české vlády.

Už předchozí díly byly fraškou. Leč ten Kocáb, to už je opravdu gól. Kdyby mi někdo řekl, že po parlamentních volbách vyhraných ODS, bude exprezident intoxikovat vládu Schwarzenbergem, Vondrou, Bursíkem a ještě i Kocábem, snědl bych volební lístek.

Ve vládě chybí namátkou ještě aspoň Mejstřík, Štětina, Zlatuška, Švejnar, možná i Šípek s Kaplickým. Jako člena-korespondenta si dovedu představit i Dalajlámu.

Myslel jsem, že nic horšího než příslovečná Džamila a zpívající ministryně obrany být nemůže. V případě Kocába jsem se asi opět mýlil.

Je příznačné, že v době, kdy byl Havel prezidentem, někteří jeho kamárádi měli v té době na práci, aby navršili majetek. Schwarzenberg, bývalý Havlův „kancléř" a přítel nadace Vize 97, se stal nejen význačným restituentem, ale i spolumajitelem Becherovky. Paradoxní je, že do politiky začal fušovat až jako Havlova pomsta Klausovi. Nechutně se k tomu propůjčil Topolánek.

Kocáb zase prodal investiční společnost spravující jím a Kratochvílem založený - a později za jejich přítomnosti vytunelovaný - privatizační fond TREND. Z této kauzy nám možná utkvěly v paměti nechutnosti kolem vlastnictví Kotvy. Za tuto investiční společnost založenou za 1 milión korun měli získat sumu mezi 190 a 318 milióny korun. Prostředníkem byl majitel KHB Hálek, který cenu zaplatil z majetku kupovaného fondu. V normálním žargonu se takový člověk nazývá bílým koněm, však také po soudním očištění Kocába s Kratochvílem zůstal nadále trestně stíhaným. Kolem Kocába chodily vyšetřovací orgány po špičkách, pravděpodobně u vědomí, že by ho stejně Havel omilostnil.

Kocáb dostal také volební výprask, když se vzhledem k problemům v hudební kariéře chtěl vrátit do politiky jako senátor kandidující v Praze. Lidi se nedali opít rohlíkem a nenaletěli ani na obehraný mýtus o tom, že měl jakýkoliv vliv na odchod sovětských vojsk z Československa.

S Šípkem chtěl prezidentovi na hradním nádvoří vyvěšovat vlajku Evropské unie, která dělá z Evropy Entropu a z Evropanů stádo ovcí oddaných osvícené vůli integračních věrozvěstů.

Havlova politika už dávno ve vládě vítězí, jak je zřejmé z jejího vztahu k Lisabonské smlouvě, k radaru, k Rusku, ke Gruzii, k Srbsku, ke Kosovu, k Tibetu, k vlastní vlasti, k multikulturalitě, ke klimaticko-ekologickému náboženství, k nadřazování „politické korektnosti" konzervativním hodnotám, k regulacím a liberalismu nebo k atomové energetice. Je to prostě postmodernistická bezzásadová vláda.

Topolánek převzal i Havlovy manýry, kdy se snaží navodit dojem, že je „přítelem"významných světových politiků. Tím se liší od profesionální Klausovy korektnosti. Bezděčným vytahováním se známostmi s celebritami je stejně trapný. Jen místo Micka Jaggera, Franka Zappy a Madonny si vzal do erbu bratry Mašíny. A to tedy zase raději toho Dalajlámu.

Jen vůbec nechápu, jak všechny tyto události a vazby souvisí s výsledkem parlamentních voleb. Zelená pidistrana, která je v domácí politice na cestě do nicoty, tím oslím můstkem přece být nemůže. Jediný svorník vidím v tom, že tak jako Havel zpronevěřil porevoluční důvěru, tak i Topolánek obelstil své voliče. A oba tak zrazují či zradili zájmy České rebubliky jako suverénního státu.