Dej pokoj, já už jsem přispěl (státe)

Pamatujete ten skvělý francouzský film „Svatý rok" (1976) s Jeanem Gabinem? Jeho lup zakopaný pod stromem, jenž se vyvrátil, posloužil jako „zázrak" seslaný ke stavbě kapličky. Nedivme se, že Gabin odmítl slovy z titulku přispět „na drobné výdaje".

Tak na to jsem si vzpomněl, když MF Dnes upozornila, že ministerstvu financí lze na úhradu státního dluhu poslat zvláštní dar na účet rezervního fondu 123-3328001/0710. Do zprávy pro příjemce byste měli napsat, že jde o dar na úhradu dluhu.

Dělá si z nás někdo řiť? To je na rozdíl od opisného hovorového názvu spisovné slovo pro konec trávicího traktu. Zároveň je to dobrá metafora, protože se v ní evokuje, že už je po konzumaci.

Ale já hergot platím daně jako mourovatý celá léta. A nejen daně, ale i pojistné dávky, které jsou v Česku snad nejvyšší na světě. Nikdy jsem nedostal ani nepožadoval žádné dotace, k lékaři nechodím, na nemocenské jsem byl jednou šest dní, když mě smetla i s kolegovým autem tramvaj.

Jsem solidární a celé roky platím opravdu vysoké částky. Ale jak to, že se nedostává pro důchodce, což bude platit i pro mě a pro mladé dvojnásob? Jak to, že postiženým, kteří se narodili s hendikepem, nejsme schopni zajistit důstojný život? Jak to, že silnice vypadají jako tankodrom? Jak to, že zdravotní péče přechází na úsporný režim, a právě v době, kdy se začaly platit poplatky za pobyt v nemocnici, se tam jídlo - pokud je to vůbec možné - ještě zhoršilo? Přece terapie vyžaduje kvalitní stravu.

A mohl bych pokračovat. Ale nemá to cenu, čtenáři mě jistě doplní. Tak kdo to krucinál prožral?! Byli to ti všichni, kdož se řídili špidlovským heslem „zdroje jsou". A nebyly to bohužel jen levicové strany. Ti všichni si udělali ze státu - to jest z našich daní - dojnou krávu. Veřejné soutěže jsou jenom kanálem, kterým se „perou" státní peníze. Ty pak proudí od daňových poplatníků k předem vytipovaným zájemcům. Stalo se to národním sportem politiků a funguje to až po obecní úroveň.

Jen tak je možné, že máme několikrát dražší výstavbu dálnic než ve vyspělých zemích, s jejichž kvalitou sítí nemůžeme soupeřit. A to se přes agentury najímají na různé stavební práce novodobí otroci z Ukrajiny a podobných zemí. Stát tady přivírá oči i nad prací načerno. Stavebník přece ani při kontrole nebo častých pracovních úrazech za nic nemůže. Krátí se tak neskutečným způsobem daně, závléká kriminalita a huntuje morálka.

Zase bych mohl psát, než bych si ošoupal klávesnici. Jen na dokreslení uvedu, jak vážně vláda bere úspory. Za jednoho Füleho přidou dva ministři - jeden za ČSSD a jeden za ODS. Jakže se jmenuje ten konec trávicí trubice? Vidíme in natura, jak se ve vládě a na ministersrvech „šetří". Opravdu, ale opravdu jedou prý ministerstva na doraz. Není prý kde brát. To asi jen proto, aby pak před volbami nějaký „starostlivý" politik vystoupil se zachmuřenou tváří, že „našli v rozpočtu" tu či onu miliardu. Našli, rádcové, našli?

Houby našli. Zadlužují a nechtějí se poučit. Vždyť „Maďarsko" klepe na dveře a „Argentinu" vidno za humny. A krize bude teprve kulminovat, až se nezaměstnanost promítne do snížené poptávky a vyvolá zpětnovazební sestupnou spirálu. Je to banda ještě větších blbců než jsme „doufali"?

Stát dlužil na konci června 1137 miliard korun. Každý Čech, včetně dětí a důchodců, tak dluží 113 tisíc korun. Jestliže tato „úsporná" Fischerova vláda skončí se schodkem jen 200 miliard, dluh se zvýší o dalších 20 tisíc korun na osobu. A hned si k tomu můžeme připočíst nějakých 6 tisíc korun úroků na jeden rok, pokud nám tedy ještě nějaký investor půjčí. A složené úrokování i bez dalších rozpočtových propadů geometrickou řadou přibližuje neodvratný kolaps, jestliže nedojde k radikální okamžité změně.

Pamatuji, že lidé v roce 1968 darovali státu i své zlaté šperky. Nač bychom to dnes proboha dělali? Aby na palubě Titanicu vybraná společnost ještě chvíli za nás a za naše hodovala? Vždyť my už se skládáme; skončím třemi příklady:

1. Pro lobby investující do solární energie, neefektivní v našich podnebních podmínkách, jsou stanoveny desetkrát vyšší výkupní ceny energií, a to i tehdy, je-li vyvezena. Takže se všichni v cenách energií budeme skládat na tuto do nebe volající zhůvěřilost ve prospěch „ekologické" lobby. S ekologií samotnou to však nic společného nemá, jen s kšeftem pro vybrané. Až se ta ekologická zátěž fotovoltaických článků bude likvidovat, jistě na to znovu přispějeme.

2. O bionaftě vyprávět, je nošením dříví do lesa. Stejně jako za předchozí příklad, poděkujme hlavně Bursíkovi. V příštím roce nám tato legrace zvedne cenu 1 litru benzínu asi o 1,60Kč. A ekologie? Pche! Asi jako u jedovatých úsporných zářivek, s nimiž bychom jednotlivě měli jezdit do sběrných dvorů. Ale na drahou a neekologicky vyrobenou bionaftu.

3. Denně platíme do rozpočtu EU 100.000.000 korun. Že z toho Špidla obdrží doživotní rentu 106 tisíc korun, je už jen takový folklór. Hlavní je, že tímto dalším stupněm přerozdělování, klientelismu a korupce nás Brusel drží pod krkem. A sami vidíte, že čerpání neodpovídá optimistickým pohádkám eurofilů.

Já tedy přispívat těmto nenažraným diletantům nehodlám. Nejhorší je, že ten účet nakonec za nás nikdo nezaplatí. Vypadalo to sice, že zadlužujeme už naše vnuky, ale snadno se může stát, že vrchní s kasírtaškou už je na cestě.