Obama je zatím jen synonymem pro davové šílenství. Tento nešťastník může jen zklamat.
Je produktem Public relations, navíc spojený nepřenositelně s kulturním prostorem, jenž jej jako ikonu vyprodukoval. Zdá se, jako by zbláznil celý mediální svět. Očekávání jsou pak nerealistická.
Já od něj nic zvlášního neočekávám, a proto se pokusím o střízlivější pohled. K tomu učiním pár poznámek:
1) Očekávání, že se k lepšímu změní mezinárodní politika USA
To je nerealistické. Je pravda, že horší než za Bushe mladšího už to být nemůže. Ale USA se stále budou snažit udržet si postavení jediné supervelmoci. A pod tlakem krize, která měla původ právě v USA, to bude stále těžší. Takže nástroje pro udržení vlivu se příliš změkčovat nemohou, naopak. Nakonec o kontinuitě svědčí i Robert Gates jako ministr obrany a Hillary Clintonová jako ministryně zahraničí. Prostě zahraniční politika USA má setrvačnost přesahující několik funkčních období.
2) Očekávání, že Obana vyřeší mezinárodní problémy
Možná bude vyrábět méně nových. Ale všimněte si, že ve svém projevu vyslovil nabubřelý slogan „Jsme připraveni vést!". Představte si, že by něco podobného vyslovil Putin. To by bylo komentářů o ruském nebezpečí a rozpínavosti. A představte si, jak musí podobné prohlášení přijímat muslimský svět. Prostě v mezinárodní politice se žádný krok do nového ticíciletí nekoná!
3) Očekávání, že v globálním světě je vlastenectví přežitkem
Celá ta Obamamánie je primárně výtryskem amerického vlastenectví a hypertrofované naděje, že USA budou zase vést po všech stránkách svět. Dokonce je v tomto cirkuse přítomen jakýsi nárokový aspekt hegemonie. Takové nadšenectví je vlastní všem velkým národům a ty malé by měly být o to obezřetnější, oč více jim někdo vtlouká do hlavy, že globální svět není nacionálně diverzifikovaný. Velcí hráči své národní zájmy ani neskrývají a jsou pro ně jakýmsi vyšším právním principem.
4) Očekávání socializace světa prostřednictvím USA za Obamy
To je hloupý mýtus, zejména Paroubka a ČSSD. „Socialismus" levného přístupu ke kreditním kartám a hypotékám právě vedl ke krizi a zrovna teď skončil. To, co nyní probíhá, není socializace, ale hašení požáru státem. Navíc USA je natolik založena na jiném chápání hodnot, že zaopatřovací mechanismy, jak fungují ve vyspělé Evropě a jaké chce kodifikovat EU, absolutně nepřicházejí v úvahu. V tom se tolik američtí demokraté od republikánů neliší.
5) Očekávání pádu rasismu
Ano, je to pokrok, jakási plynulá evoluce, nikoliv však revoluce. Navíc Obama není úplný černoch narozený někde v ghetu. Už samotný fakt, že se stále zdůrazňuje barva prezidenta, svědčí o rasovém přístupu. Kdyby se stal prezidentem rusovlasý, asi by to takovou pozornost nevzbudilo.
6) Očekávání ZMĚNY
To je takové heslo a klišé, s nímž Obama vyhrál volby. Pak bude následovat pragmatická politika. Navíc bude natolik ve vleku krize i nerealistických očekávání, že nakonec velkou část prostoru ponechá Obama zaběhlým mechanismům a odborníkům z administrativy.
Za zmínku stojí pouze nebezpečný výkřik Sarkozyho „Spolu změníme svět". Ambice toho malého Napoleona by nás před ratifikací Lisabonské smlouvy měly varovat. Chce se přiživit na Obamovi, aby po odchodu Bushe posílil vliv Francie (viz odstavec 3).
Každá eufórie končí nakonec kocovinou. Obama je jen meteorem, u něhož teprve historie ukáže, jak dlouho bude zářit. Zatím nedokázal nic. Jen pobláznit různé fanoušky a fanatiky, kteří vždy očekávají, že nějaká celebrita je osvítí svým zářivým leskem.
