Balada o Topolánkovi na vysněném osobním Everestu

Nadouvá se jako holub na báni. Už mu to europředsednictví nikdo nevezme. Na nic jiného od voleb nakonec nemyslel. Teď to má v kapse a může se zbavovat nepohodlných, co mu nesli na vrchol výbavu.

Nevadí mu, že se nahoru dostal po hlavách voličů. Nevadí mu, že šel nahoru podle francouzských stop a na vrcholu našel rozvaleného Sarkozyho, jemuž se s hory nechce. Nevadí, že svého Šerpu-Čunka musel vyrvat ze spárů spravedlnosti. Však až bude nahoře...ách ten slastný pocit, se toho mouřenína zbaví. Také mu hned začne pižlat lano, stižen záchvatem pozdní spravedlnosti.

Říká si, už ho nepotřebuji. Zapíchnul jsem český praporek hned ve stínu vlajky Evropské unie, tak co se mi může stát? Zatímco jsem stoupal jižní stranou, Klaus se vracel stranou severní a žádná další výprava není během příštího půl roku reálná. Navíc počasí v údolí se zhoršuje a nikdo další výstup neplánuje.

Ví sice, že Paroubek chodí mlsně kolem hory, ale nevěří, že by mu Klaus vystavil povolení k výstupu. Hrozí českým praporkem, že ho snese s ostudou dolů, když by ho chtěli vystřídat. Šerpa-Čunek visí na na roztřepeném lanu a aspoň okopává vedle visícího Šerpu-Kalouska. Chce se za každou cenu chytit jeho lana nebo ho přinejmenším stáhnout s sebou dolů, když už  nedosáhne na Topolánka. Zoufale šilhá po Paroubkovi, ale ten daleko dolů s rudými hordami plení okolní kraje, aby vybudoval základní tábor. A už se těší, jak si na Topolánkovi po sestupu smlsne i bez cukru.

Není podstatné, zda první spadne Šerpa-Čunek či Šerpa-Kalousek. Asi stejně tentokrát tito nosiči vody tak jako tak s celým kmenem umrznou. Ono to s tím globálním oteplováním nebude tak horké. Topolánek se zatím cítí dobře. Poprvé v životě je rád, že jeho menší počet neuronů nepotřebuje tolik kyslíku. Že by přece jen ta eufórie pramenila z hypoxie?

Půl roku nahoře ale sám nikdo nevydrží. Nakonec upadne do bezvědomí. Protože na některých lidech to příliš nelze poznat, pomoc nepřichází. Bursík právě odhání Yettiho, který mu vyhrabával na úbočí zasazená semínka řepky olejné. Pak ale najednou paní Kateřina zoufale křičí, když vidí, jak si Yetti na ramenou odnáší Bursíka, kterého si genderově spletl se samicí. Doma už jednu má a říká jí něžně Džamila.

Topolánek už je v limbu. Není pravda, když se říká, že před umrznutím má člověk libé pocity. V hrůze se mu zdá, že se probudil za zvuků Beethovenovy Ódy na radost s rukou, jíž podepsal Lisabonskou smlouvu, v nočníku a zachumlaný v eurovlajce. Mladistvým teplem ho hřeje Schwarzenberg. Když se v děsu toho blouznění podívá nahoru, vidí se tyčit nad sebou Blaník, na němž Klaus mává českým praporem. Nějaký přísný hlas Topolánkovi sděluje, že Mont Everest v Evropě neleží. To je poslední, co ještě vnímá.

To, že na prezidenta zespodu mává Wagnerová usnesením Ústavního soudu o připojení České republiky k Sudetům, už nevidí...

PS Bém odjíždí do Antarktidy.

PPS Paroubka nechal Posselt vystřelit na Mars.

PPPS V tisku se množí zprávy, že v Himalájích byl spatřen Yetti s mláďaty se zelenou srstí.

PPPPS Ústav paměti národa, založený Výborem národní spásy Ostré revoluce, začal projednávat dávný případ kolaborace a vlastizrádné skupiny kolem Topolánka a Havla.