Zbytečný rozhovor

Dvou lidí, přičenž ten jeden byl zdejšího a ten druhý mimozemského původu. Oba ale vypadali tuzemsky, nebyly mezi nimi žádné fyzické rozdíly.

Neznali se a náhodně potkali na ulici. Ten místní právě nechával svého velkého psa vyčurat na roh vchodu uličního činžáku, který se stal psím záchodkem pro jejich tekutý odpad i proti vůli zde bydlících. A také to tam již dost páchlo, neboť z omítky se to dalo těžko odstraňovat. Kolem procházel člověk, který se ihned odlišil svou reakcí od jiných lidí, kteří zde procházeli nevšímavě. Pána, venčícího takto svého psa, výrazně zkritizoval za tuto hanebnost, a tak se dali do výměnné nepřátelské řeči. Ten provinilec se dost prudce ohradil a poslal všímavce někam. Načež uražený kritik učinil jinými slovy totéž. Nepoprali se, na to neměli odvahu, jen bezvýsledně pohádali a odvážný občan byl provinilcem nakonec označan za padlého z nebe, přičemž se na výsledku nic nezměnilo.

Pes v klidu občural již asi tisíckrát takto smočený roh domu a další kolemjdoucí se pohoršeně dívali na zvláštního občana. Co si to dovolil takto rušit a trápit venčícího psa a jeho pána. Ten psa určitě nemá a tak neví co to je mít psího miláčka. A kdo nemá rád psy, nemá rád ani lidi, utrousil jeden. Co to je za člověka, je to vůbec člověk? A nikdo další se mimozemšťana již nezastal. Byl sám a nezbývalo mu nic jiného, než odletět zpátky na svou cizí planetu.

A tak se také stalo. Náhle nastaroval vesmírný stroj, zabudovaný ve svém těle a k překvapení všech ve věci zainteresovaných zemšťanů náhle zmizel a nikdo nevěděl kam. Byl to nejspíš kouzelník, který znal trik zmizení před hloupými lidmi, maje na mysli heslo, "moudřejší ustoupí". Ti zde důležití rovnatelé porušeného psího pořádku si vůbec nevšimli, že jen tiše a nenápadně odešel.

A tak, jak to vlastně je s námi lidmi? Nechodí mezi námi i domestikovaní návštěvníci z vesmíru? Já věřím, že ano. Občas se někdo chová odlišně od drtivé většiny, takže kde mohl pobrat takové geny? Tady asi ne, nebo se jedná o vzácné výjimky.

Mimochodem, ten činžák, o němž je tady řeč, jehož zdi a vstupní rohy takto znečišťují kolemjdoucí psi je dům, ve kterém bydlím (naštěstí ve čtvrtém patře). A to náhlé zmizení mé osoby se konalo v momentě, kdy ti dotyční podráždění občané byli zabraní sami sebou a vůbec nepostřehli, že jsem zmizel v domě. Ta omítka na sokl (marmolit) byl omyl, ale nemohl jsem mít na její volbu vliv.

O tuhém odpadu neukázněných psů a jejich pánů či paniček se zde pojednání nekoná.

  Jak zdokonalovat sám sebe, J.Toman, ilustrace A.Born, Svoboda Praha, 1980.