Venuše

Již se stmívalo a na nebi vyskočila jiskřička. Byla tam v té polotmě sama, ostatní se ještě neprobudily. Svítila jasně svým pevným třpytem.

-

To je ta naše sousedka,

s věčným inspiračním kouzlem.

Ten, kdo s ní se jednou setká,

nevšední atmosféru vnímá kolem.

-

Ženskou podobu jí umělci dali,

jako "spící", "zrození Venuše".

Tomu světýlku na nebi v dáli,

ve vyjádření tvůrčí duše.

-

Již od dob dávných antických,

až po umění doby dnešní.

Předmětem forem etických,

v posvátném rituálu mešním.

-

Na nebi vyšla hvězdička,

však hvězda to není, planeta.

Ta poutavá přírody hříčka,

co jiskru kolem sebe metá.

-

Před úsvitem "jitřenka",

 a po soumraku "večernice".

Vždy ta samá podobenka,

jikřivé té rozvernice.

-

Venuše Miloská, konec 4.století př.n.l.

(Slovník antické kultury, Svoboda Praha 1974).

Sandro Boticelli, Zrození Venuše, kolem 1485,

(Posters.cz).

Paul Delvaux, Spící Venuše /surrealismus/, 1944,

(Umění nové doby, Larousse, Odeon Praha, 1974).

Autor: Jiří Stratil | pondělí 16.1.2017 11:14 | karma článku: 10,49 | přečteno: 263x