Lidé, kteří se zajímají o urbanistický a architektonický problém SN se rozdělili do dvou protikladných skupin. Jedni již zde nechtějí nic stavět, případně jen upravit stávající stav, druzí pak očekávají novou dostavbu.
Ti, kteří si zvykli na vybouranou proluku jeho západní strany, spokojují se s provizorní parčíkovou úpravou a pouhým stánkovým prodejem občerstvení, tvoří kulturně až příliš nenáročnou část publika na tomto výjimečném historickém místě. A naopak ti, kteří by si přáli proluku znovu dostavět, se zase velmi různí ve svých názorech. Jedni mluví o návratech k historickým stavbám, druzí o moderně 21.století.
Buď a nebo!
Jenže to, co zde bylo, již pozbylo aktuálnosti a již se sem z mnoha důvodů nehodí, a naopak veškeré pokusy o nové řešení proluky rovněž z mnoha důvodů selhaly. Čeká se tedy na zázrak století! Ovšem z jakých pohledů na věc, když z takových vizí nevychází nikdy nic obecněji přijatelného?
Oba tyto tendenční směry jsou ve slepé uličce, z níž nenacházejí žádné východisko.
Cesta tady existuje, ale je to ta nějnáročnější cesta řešení. Navázat tvůrčím způsobem kontinuitu se stávající historickou zástavbou náměstí, vyjít z určujícího typu urbanismu a architektonické typologie a v tomto duchu vytvořit novou moderní architekturu, přirozeně navazující na vývoj stavebních slohů SN.
Výsledky již jsou.
Bez takového přístupu zde vznikají jen chiméry nepatřičnosti a nic jiného nelze očekávat ani od budoucnosti. Z "podhledu" do "nadhledu"? Ne, z "podhledu" vždy jen do "podhledu" a tím i do omylu.
(-)
