Smuten i v naději

Za oknem mrazivý den a v duši pocit nejistoty. Myšlenky se prohánějí hlavou a v jakémsi chaosu překrývá jedna druhou.

-

Vždy, když za oknem je mráz,

ráno přivstanu si a spouštím topení.

Pak do postele zalezu si zas,

a za hodinku již tak chladno není.

-

Ustrojím se, trošku poklidím,

a zapínám počítač.

Potom po snídani sladké slídím,

co dnes to bude, frgál nebo táč?

-

V krámku v naší ulici,

k výběru několik druhů.

Zanechám nějakou minci,

a točím se zase ve svém kruhu.

-

Práci nemám,

tak píši básničku.

O tom, co já dobře znám,

o skákavém míčku.

-

Dopad, odraz, dopad, odraz,

co dáš, to dostaneš.

I jako bumerang se vrací zas,

dokud jednoho dne nevstaneš.

-

Opory tu není žádné,

avšak marnosti požehnaně.

Nic zadarmo a nic snadné,

vždy usměrněno, co přehnané.

-

Za oknem mrazivý den,

v duši pak pocit nejistoty.

A prchlivé myšlenky jen,

v nárazích na samé ploty.

-

Vždyť naděje umírá naposled,

jak se pro útěchu často říká.

Dění přece má svůj sled,

tak, jak v počítači se kliká.

-

Naproti z továrny stoupá kouř,

a ty, oči smutku umoř.

Raději zas něco tvoř,

postav, nebo také zboř.

-

Člověk ve věku počítačovém.

-