Je ještě jeden důvod, proč nerezignovat na dostavbu proluky Staroměstského náměstí. Nejen ten náš vlastní, národní, ale je tu i hledisko mezinárodní, světové.
Také ve světě se ví, jak obtížný je tento urbanistický a architektonický úkol, jenž si vyžádal již tolik pracovních sil a obětí a jak dlouho se architekti snaží jej vyřešit. Vzdát a omluvit si tento boj jakousi "z nouze ctností" by bylo to nejsnazší a nejzbabělejší, co bychom tady mohli udělat. A byli bychom a také jsme takto hodnoceni i ve světě.
Přijíždí k nám mnoho zahraničních turistů, kteří si chtějí prohlédnout naše kulturní památky a Staroměstské náměstí je samozřejmě jedním z takto nejvyhledávanějších míst v Praze. A hle, je velmi krásné, ale ta radnice je polozbořená, něco jí chybí a prakticky celá zástavba jedné strany náměstí je vybouraná. To je zcela evidentní! Otázky jsou pak pochopitelné: "to tady máte již od války, a proč si to nedáte do pořádku?". A odpovědi mohou být také jasné: "neumíme to, tak to vzdáváme". Či výmluvy: "nechali jsme to tak jako memento z 2.sv. války a proluku jen upravili jako parčík". A odpovědi cizinců: "to je sice pěkné, ale ta zástavba na úrovni ostatních stran náměstí tady chybí a nějaké to odpočivadlo se zelení by se také dalo uplatnit v rámci dostavby".
Pokud bychom to ale dokázali, aniž bychom do té proluky vložili něco nepatřičného, vyvolalo by to značný rozruch v kulturním světě a stoupla by i naše prestiž. Jedině my si můžeme Staroměstské náměstí dokončit, protože je naše a my své historii a kultuře rozumíme nejlépe. Zvát sem architekty z cizích zemí, ať již jakéhokoliv renomé, nemá smysl, neboť hlouběji nepochopí o jakou specifiku problému tady jde.
Ty doby, kdy u nás stavěli zdomácnělí cizí architekti a tvořili českou variantu historických slohů, jsou dávno pryč.
(-)
(-)
