Zde představuji, z řady svých nově napsaných básní, ty nejnovější čtyři. Jinak všechny jsou na Pise.cz.
Pro čistý list
-
A již první slůvka psaná,
jej obsahem svým zatíží.
Jednou vážná, jindy hraná,
též, jak se na ně nahlíží.
-
Psát si verše, jen tak zlehka,
s nádechem i pro potěchu.
Slůvka jejich volit křehká,
s úsměvem a bez povzdechu.
-
Básně nejsou stará vrba,
do níž se jen šeptá v bolu.
Nebo také slova hrubá,
stavem duše směrem dolů.
-
Vložit lehký, sotva dotek,
něco, jako pohlazení.
Vlídností si nastavit lék,
pro list čistého vyznění.
-
Chtěl bych
-
Jak čerstvě napadaný sníh,
ještě bez doteku viny.
I všech těch pozdějších pletich,
očistit svůj odraz stinný.
-
Alespoň jen na okamžik,
pocítit záři čistoty.
Utišit ten veškerý křik,
a pevné nabýt jistoty.
-
To bych se musel vločkou stát,
i s mnohou další spojit.
Společně pak z nebe padat,
jen tak, k naplnění dojít.
-
Přece tu však chvilky jasné,
pro setřený dotek viny.
A pocity víry spásné,
kdy člověk se vidí jiný.
-
Život pro okamžik
-
Zdá se nám, že rychle běží,
v pocitu, jak jej vnímáme.
Co dáno tak, však změnit stěží,
života běh zráním klame.
-
Z části jej také zaspíme,
a ve dne na něj není čas.
Nocí i ve snu zkrátíme,
rychleji stárne každý z nás.
-
Život je nám pro okamžik,
těch člověku dáno mnoho.
Nehledě na ten vteřin tik,
i též možností, co z toho.
-
Obraty v duši
-
Jak ze světla, tak i ze tmy,
zpět převahou vždy v obojí.
Dotekem hloubi či letmým,
s dohrami stínů se pojí.
-
By radostem bylo přáno,
stavům všem, také bolesti.
A to, co tak nastřádáno,
naukou člověku ke cti.
-
Ty věčné obraty v duši,
s proměnami i v ozvěnách.
Kde jedno druhé poruší,
v těch denních a nočních směnách.
-
Jako dělníci života,
službou obojímu stavu.
Kde tvořená je novota,
ve svém vydobytém právu.
-
