V tomto článku navazuji na svůj předchozí blog, kde jsem ve zkratce přiblížil počátky stavebního vývoje Pražského hradu.
Další velkou epochou, která se významně vepsala do dějin a podoby Hradu, je doba gotická. K větším úpravám dochází za Přemysla Otakara II. (1253-1278), kdy bylo zesíleno opevnění zdmi a příkopy a upraven Královský palác pro potřeby reprezentace a bydlení. Velký přínos a změny přinesla Pražskému hradu vláda Karla IV. (1346-1378), který zde působil již v době vlády svého otce Jana Lucemburského. S tímto panovníkem přichází do Prahy rozvinutý gotický sloh. Dochází k další přestavbě Královského paláce, goticky byla přestavěna kaple Všech svatých. K úpravám došlo také v hrazeném předdvoří v místech dnešního třetího nádvoří a také v opevnění Hradu. Hlavním dílem se ale stala výstavba katerály sv. Víta, budovaná od roku 1344. Prvním architektem byl Matyáš z Arrasu a po jeho smrti (1352) Petr Parléř. Po smrti P. Parléře (1399) ještě pokračovali ve stavbě jeho synové. Rozestavěná velká věž - zvonice již dokončená nebyla, neboť stavbu přerušily počátky husitských válek v r.1419. Na následujícím obrázku je část katedrály, která byla postavena v této době. Za vlády Václava IV., syna Karlova (1378-1419), dochází ještě k dalším úpravám Královského paláce.
Další slavnou stavební epochu Pražského hradu představuje vláda krále Ladislava II. Jagellonského (1471-1516). Ten významně přestavěl Královský palác především vybudováním Velkého trůnního sálu, sálu Vladislavského (okolo 1490-1502) ve stylu pozdní gotiky, s novým pojetím síťové klenby, ale také již s renesančními prvky oken. Architektem se stal Benedikt Rejt (Ried). Ten zde rovněž vybudoval v upraveném opevnění nové věže Daliborku, Bílou věž a Mihulku. Touto dobou také končí na Pražském hradě gotický sloh.
Zdroj:
Pražská architektura (významné stavby jedenácti století), arch. J.Staňková, J.Štursa, S.Voděra, J.Staněk (kresby), Praha, 1991
Pražský hrad, J.Burian, A.Hartmann, K.Neubert, Artia, Praha, 1975
