Historické jádro našeho hlavního města představuje z hlediska architektury vzácnou přehlídku evropské slohové tvorby od dob románských. Z těch nejstarších časů, kdy se tu stavělo z kamene již v době předrománské na sklonku 9. a v 10.století, se dochovalo jen málo, přesto ale byly nalezeny i některé stopy z těchto dob (Pražský hrad). Jsou zde zastoupeny všechny historické stavební slohy, které k nám přicházely především ze západní a jižní Evropy, a v našich podmínkách se jim dostávalo více či méně českého stylového pojetí. Nejvýrazněji se uplatnila a dochovala gotika, importovaná k nám z Francie a Německa, v novostavbách a četných přestavbách starších renesančních staveb italská barokní architektura a tzv. pseudoslohy 19.století. Prosadila se rovněž secese a samozřejmě i moderna. V průběhu staletí sem byli hlavně zváni architekti z různých zemí Evropy, především z Itálie, kolébky antické slohové tradice. Někteří z nich se zde i trvale usadili a v dalších generacích zdomácněli.
Tento jedinečný soubor historických staveb pak byl dán pod památkovou ochranu jako PPR (Pražská památková rezervace) a zapsán do prestižního seznamu UNESCO. Není to ale jen zakonzervovaný skanzen, staví se zde dál a i nejmoderněji. Jen je třeba stále upozorňovat na kulturní odkaz a význam tohoto celku, aby nedocházelo k jeho destrukci nepatřičnými zásahy, ale naopak k přínosnému vývoji. Jsem podporovatelem moderny a jejího dalšího vývoje, v mnohých případech je ale v tomto prostoru lépe volit větší respekt k památkám a v některých mimořádných případech i návaznost na historické slohy.
