Potkal vesmír vesmír

I to se může v super-vesmírném prostoru někdy stát. A co z toho může vzejít? I třeba takováto nesmírná polízanice.

-

Blížili se k sobě, jeden velký a druhý menší,

dříve vzdálenější souputníci.

Nyní však hybnou silou vší,

energií až dosud spící.

-

I vypadalo to, že silnější pozře slabšího,

a rozdělí si ho na součástky.

Ten kočičí tvor toho myšího,

 jinak ale vrženy byly kostky.

-

Větší byl již postarší a zesláblý,

menší zase mladší a dravější.

Pak myšlenky mu v hlavě hrábly,

a zhurta se na staršího věší.

-

Útroby pronikl jeho zcela,

při dělbě spíše opačné.

No to vám ale byla mela,

nikdo nevěděl, co končí a co začne.

-

Hvězdy a planety se rozlétaly,

hledaje v tom zmatku pořádky.

Také ledovce tu rychle tály,

i mnohé mělo osud krátký.

-

Přerozdělba vznikla nová,

kde kámen nezůstal na kameni.

A jak, že se to nyní vcelku chová?,

 no, všechno v jiném znamení.

-

Vznikl tak celý nový vesmír,

v jehož útrobách zavládl mír.

Jako kosmický obrovský vír,

naplněný i spoustou lidských vír.

-

Avšak to vše se dělo jen pomalu,

v průběhu miliardy let.

Poměrem vždy mnoha k málu,

tak tvůrce si dával záležet.

-

Franz Marc, Bojující formy, 1914

(Umění 19. a 20.století, N. Lynton, Artia Praha, 1981).

Autor: Jiří Stratil | pondělí 6.3.2017 12:09 | karma článku: 9,97 | přečteno: 220x