POCITY

Dlouho jsem do svého zdejšího soukromí nic nenapsal, tak vkládám opět jednu básničku. Jen tak pro sebe a také pro ty, kteří stále navštěvují můj blog.

-

To klubko nití spletených,

jak jedna k druhé se váže.

Každá svůj má počátek,

i konec vždy ukáže.

-

Obrazem dějů a stavů čtených,

těch situací věcí.

Rozvinutých, nebo zkratek,

kdy pocitů vztah třecí.

-

Pokoj, smutek, žal či splín,

siesta i bodavý klín.

To vše, v jedno se může splést,

a nad druhým svou spřádá lest.

-

Myšlenky se hlavou honí,

často v překotném chvatu.

I jedna k druhé se tu kloní,

v obratném svém hmatu.

-

A co je to vlastně pocit,

ten otisk naší mysli?

Libý či nelibý  stav naší duše,

na prožitém vždy závislý?

-

I rovnováhy ukazatel,

řečeno jen tak jednoduše.

Ten nad námi soucit,

jednatel a kazatel.

-

Paul Cézanne, Autoportrét

(Umění 19. a 20. století, N. Lynton,

Artia Praha, 1981).

-