Občas něco i naruby

Co všechno člověk po celý život dělá podle toho, co se v mládí naučil? Co ho učili rodiče, učitelé ve škole i lidé ve společnosti?

Každý dříve nebo později dělá některé věci jinak, podle svých zásad a individuálních potřeb. Každodenní základní úkony přinášejí stereotyp i různé problémy, tak si člověk něco z pohodlnosti začne zjednodušovat nebo i zanedbávat. Nebo dokobce obracet naruby.

-

Koupit nové rifle, již se trhají,

ale pročpak prosím vás?

Mnozí se s tím netají,

co otrhánků kolem nás.

-

Dnes je to i velká móda,

mužská a hlavně ženská.

Na ty škubánky se pěje óda,

ku podpoře, jak je hezká.

-

Jde vám kolem sličná dáma,

ale propána, ty její kalhoty.

S dítětem to mladá máma,

oškubaná do nahoty.

-

Čemu učí to malé dítě,

nepořádkům a nedbalosti?

Asi pořádkům svým nepokrytě,

vždyť ty povinnosti jsou jen k zlosti.

-

Proto sám sobě jsem si řekl:

rifle mám již děravé, ale co na tom?

V nárocích svých pak jsem změkl,

vždyť co je tady komu po tom.

-

Komu dnes to tady vadí,

a kam se hrabu na jiné.

Módám cestu razí mladí,

i ku pomoci peněžence líné.

-

Maminko má, budu jako otrhánek,

tomu jsi mě neučila.

Odkud jen ten vítr vane, nebo snad jen vánek?,

jak ty pořádná jsi byla a v tom čilá.

-

Ale kdepak, takhle to přece nenechám,

řekl jsem si rázně.

A také již nové rifle mám,

v návratu do své staré kázně.

-

Moje skromnosti a špinavosti,

ale co je to proti té

mladé dámě a mámě.

-